Mariánská výzva

Vždy jsem jako kněz toužil, aby má církev přijala zdravé a silné učení o posvátném ženství. Místo toho jsem byl v husitské církvi pronásledován a vysmíván. Bůh však není žádná karikatura "mocnáře" nebo zamračeného impotentního starce, ale je dle mého přesvědčení v plnosti životní a sexuální silou ženskou i mužskou. V obou těchto principech pak nalézáme živého Krista jako jedinou možnou spojnici (posvátný smysl). In margo, ačkoli Ježíš historicky vystupuje jako muž, Kristus jako kosmický princip jednoznačně přesahuje pohlaví. Toto téma je v církvi odsouváno do soukromých pokojíků a pracoven, a nějaké opravdu zralé tělesné, ženské a vyvážené učení je v nedohlednu.

Teologické základy a mariánská úcta

Svatý Bernard z Clairvaux, jeden z největších mariánských kazatelů, říká: "Skrze tebe, Maria, se otevřely nebeské brány. Skrze tebe, Maria, se světlo vylilo na svět." Bernard vnímal Marii jako hvězdu mořskou (Stella Maris), která vede věřící k bezpečnému přístavu – Kristu. Marie z Nazareta, ač v evangeliích zdánlivě vedlejší postava, se stala archetypem ženského vtělení – Matkou Boží, Theotokos, Královnou nebes. Její obraz se stal univerzálním symbolem ženské síly, přijetí, plodnosti a duchovní moudrosti. V ní se zrcadlí nejen Matka Země, ale i Sofie – Boží Moudrost, která byla "při stvoření světa" (Př 8). Tato hluboká symbolika nás vyzývá k novému pohledu na ženskou spiritualitu – nejen jako doplněk mužského, ale jako rovnocenný a nezbytný aspekt Božího zjevení. Papež František často mluvil o Marii jako o Matce něhy, blízkosti a trpělivosti. V jedné ze svých homilií řekl: "Maria je matkou, která nás učí ctnosti něhy, která není slabostí, ale silou. Je to síla, která nás vede k tomu, abychom se starali jeden o druhého."

Tomáš Akvinský, jeden z největších teologů středověku, vnímal Marii jako Theotokos a zdůrazňoval její jedinečné místo v dějinách spásy. Ve svém díle Summa Theologiae píše: "Maria byla vyvolena Bohem k tomu, aby se stala Matkou Boží, a proto jí náleží nejvyšší důstojnost mezi všemi tvory." Akvinský tvrdil, že Maria byla "plná milosti" nejen pro sebe, ale i pro ostatní – jako prostřednice milostí, skrze niž Bůh působí ve světě. Se sv. Tomášem souzním, a právě skrze jeho pojetí prosím církev o to, abychom se takto dívali také na celý ženský princip a poskytli našim sestrám právě tuto úctu a respekt. Takový krok by konečně přenesl teologii do života i těch nejobyčejnějších lidí.

Konkrétní návrhy pro podporu ženského principu

Mezi výzvy pro soudobé křesťanství vnímám jako podstatné učinit tyto a další kroky. V rámci liturgické obnovy včlenit do liturgie více obrazů a jazyků, které reflektují ženský aspekt Boha (např. Boží Moudrost, Matka, Dárkyně života). Dále pak ustanovit prostor pro ženy a jejich zapojení se tancem, dechem, rituálním kruhem, podílem na podávání svatého přijímání a další.

V oblasti teologie jako takové je třeba nejen reflektovat, ale i znát feministickou teologii, která zkoumá Boha nejen jako Otce, ale i jako Matku, Pečovatelku, Moudrost. V tomto ohledu by bylo velmi vhodné nejen korigovat jazyk v rámci ženského rodu, ale především revidovat modlitby a písně tak, aby zahrnovaly také ženské metafory pro Boha. Z hlediska církevní správy je důležité aktivně podporovat ženy v duchovním vedení, kazatelství a rozhodovacích pozicích. Především pak jim samotným nejen umožnit plnohodnotné kněžství s jáhenským, kněžským a biskupským svěcením, ale také jim svěřit pravomoc, aby to byly ony, kdo formuluje také nové pojetí ženské kněžské identity. V obcích a farnostech je třeba vytvářet bezpečné prostory pro ženskou spiritualitu, sdílení a vedení. V oblasti umění bych uvítal další podporu (tak jak tomu bylo i v minulosti) uměleckého vyjadřování ženského božství – obrazy, hudbu, poezii, která zobrazuje Marii, Sofii, Zemi jako duchovní archetypy, kde žena nese Boha – jako připomínku, že lidství a božství začíná v ženském těle.

Církev je velmi moudrá tam, kde zavádí meditace a modlitby inspirované ženskou energií – cykličností, intuicí, péčí, zrozením a přijetím. Slavíme-li ženské svátky a připomínky svatých žen jako duchovní inspiraci, otevíráme také ženám jejich osobitou možnost se konfrontovat se zdravými a silnými vzory. Křesťanství dnes stojí před šancí obnovit svou duchovní rovnováhu. Přijetím ženského principu nejen jako symbolu, ale jako živé síly Boží přítomnosti, může církev znovu objevit hloubku vtělení – nejen v Kristu, ale i v nás. Marie nás učí říci své hluboké a niterné "ano" – a právě to je výzva pro každého z nás.

...

Text výzvy v příloze pdf: