Mariin hlas

Doopravdy neznám konec své cesty, ale důvěřuji hlasu, který mě doprovází. To díky této něžné průvodkyni jsem došel jsem až k tomu dítěti, které se kdysi dovedlo smát a milovalo život. Našel jsem ho spoustané rezavým drátem strachu jemuž jsem dával jména zodpovědnost či úspěch. Ten ustrašený a špinavý kluk, v troskách své babylonské věže. Bylo to právě ve chvíli, kdy zmatené hlasy křičely různými jazyky, jež obviňovaly dítě, a chtěly ho ukřižovat. A přece na tom místě byl ještě jeden, poslední hlas, skrytý v barvě moře, odhalený v teplé ženské ruce. Tichý hlas Mariin. To ona mě dovedla k dítěti, jež bylo zapotřebí zapotřebí odvést do bezpečí, umýt a ovázat rány, dát mu najíst.