Mariina theologie

V náboženství se ženy dostanou jen výjimečně ke slovu, přitom jsou to právě ony, které nesou první polovinu pravdy o nás a stvoření. Je-li ženský hlas umlčován, pak se děje něco velmi nezdravého (to platí dovnitř i ven). Dívat se na Marii, její panenství (čistá a odevzdaná), její mateřství (plnost ženství) nás učí první polovině pravdy, která zůstává skryta, a s obtížemi ji objevujeme jen v mystice.

Mariinou theologií myslím Její slovo o Bohu a především způsob jakým jej přijímá. Mariino tělo přijalo slovo (logos) a tak se rodí nová Naděje. Mužské tělo s Bohem zápasí a tak Boha musí nakonec objevit ve svém vyčerpání a zranění (kulhající Jákob, zaslepený Pavel padající z koně, Ignáz z Loyoly a jeho připoutání na lůžko po úraze, etc.). 

Když zahlédneme alespoň z dálky onu první polovinu pravdy, pak vytušíme, že ženská spiritualita je vlastně theologií přijetí ("staň se mi podle tvého slova." Lk 1,38). Stejně jako každý člověk, i Ježíš vstupuje skrze bolest své matky, skrze její krev a slzy. Možná jsme to přehlédli, ale není tu jen Bůh Otec, ale i žena - lidství ve své nejkrásnější podobě.

Taková theologie však nemá své docenty a profesory, žádny magistry a bakaláře, má jen těla našich matek, která jsou posvátná už tím, že se podobají Panně Marii. To díky těmto ženám jsme vstoupili do života.