Meditace #222

Meditace: Šťastná vina
Tato meditace nás zve k hlubšímu pohledu na lidskou slabost, pád a hřích – ne jako na konec, ale jako na začátek cesty k proměně. V duchu velikonoční naděje se díváme na temnotu jako na místo, kde může zazářit světlo. Vstupme do ticha a otevřeme se Boží přítomnosti.
Čtení z Písma
Římanům 5,20–21
Kde se rozmohl hřích, tam se ještě mnohem více rozhojnila milost, aby jako hřích kraloval ve smrti, tak i milost kralovala skrze spravedlnost k věčnému životu skrze Ježíše Krista, našeho Pána.
Rozjímání
Nevmýšlíme se do nového způsobu života – vžíváme se do nového způsobu myšlení. Chodíme ostří hříchu, a to nás vede k tomu, kolem hlubšího života v centru nás samých. Nemilosrdná ctižádost nás může dovést až k onomu naprostému selhání a prázdnotě, která je odrazovým můstkem konverze. Je tedy ctižádost dobrá nebo špatná? Musíme opravdu hřešit, abychom poznali spásu? Klidně mě nazvěte "mystikem hříchu", ale právě toto se ve veškeré mé pastorační práci děje: temnota nás vede ke světlu. To neznamená, že bychom úmyslně měli směřovat ke hříchu. My pouze tento vzorec nahlížíme ex post. Blahoslavená Juliána z Norwiche to dokonale říká: "Obvykle nejprve padneme a později to nahlédneme – a obojí je milost Boží." Jak to, že jsme tohle ztratili? Ukrylo se to alespoň v jedné nejméně slavené, ale naprosto ústřední velikonoční vigilii, když jáhen zpívá církvi o šťastné vině – felix culpa, která předchází a vyžaduje si věčnou Krista. Podobně jako všechna velká tajemství víry i toto zůstává skryto všem kromě těch, kteří bdí a naslouchají. (podle aut. Richarda Rohra)
Závěrečná modlitba
Bože, náš Otče, děkujeme ti za to, že i v našich pádech a slabostech působí tvá milost. Dej, ať se nikdy nebojíme pravdy o sobě, ale s důvěrou hledíme na tvé milosrdenství. Veď nás cestou pokory, proměny a světla. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.
Buddhistické meditační cvičení
Pro doplnění křesťanské meditace na téma šťastné viny lze zařadit buddhistické cvičení vhledu (vipassaná), které vede k hlubšímu pochopení příčinnosti, pomíjivosti a soucitu.
Sedněte si pohodlně, s rovnými zády, a zavřete oči. Zaměřte se na svůj dech – vnímejte nádech a výdech, aniž byste jej měnili. Nechte myšlenky přicházet a odcházet, aniž byste se jimi nechali unést. Všímejte si pocitů, emocí a tělesných vjemů, které se objevují, a pozorujte je s laskavým odstupem.
V této meditaci si můžete položit otázku: Jak temnota mého života vedla ke světlu? Jak utrpení otevřelo cestu k soucitu? Nechte odpovědi přicházet samy, bez úsilí. Vnímejte, jak se vnitřní vina může stát zdrojem hlubšího pochopení a proměny.
Meditaci zakončete třemi vědomými nádechy a výdechy, s vděčností za přítomný okamžik.