Minulost a Milost

Stačí vynechat dvě písmenka v jednom slovu a zjistíme, že všechno je milost a milost je dar. Tento dar je tou největší radostí, kterou jsem kdy poznal. Někdy je těžké těžké takový dar přijmout, protože jsme natolik oslepeni minulostí, že nevidíme nic. 

Když si myslíme, že si vystačíme sami se sebou, že naše bolest je jenom naše bolest, že nemáme hřích, nebo žijeme naopak prokleti svou minulostí, pak nedovolujeme milosti pronikat, protože milost je světlem. 

Náš hřích ukázal, že jsme z masa a kostí, že máme své touhy, vášně i slabosti, a tak nás učinil součástí společenství hříšníků. Přijetím milosti se stáváme dětmi Božími. Protože milost přijímáme pro druhé, pro jejich radost, naději, víru, lásku. Pro druhé! Neboť už víme, že jsme jejich částí, že moje bolest je i jejich, můj hřích je i jejich, moje uzdravení je částí uzdravení všech lidí. Zvolit si milost, dát jí přednost před minulostí, to je zvolit si život a dát mu přednost před smrtí.

Naše hříchy (viny, které jsme si uvědomili) nás právě svou absolutní nezměnitelností (neboť minulost nelze vrátit) otevírají něčemu ještě více absolutnímu a zázračnému - Milosti Boží v přítomnosti.