Moc Ježíšova srdce

20.06.2020

My křesťané věříme v Boha, který se stal člověkem, ale máme potíže s tím, vnímat svou vlastní podstatu. Existuje obrovská moc, kterou máme neustále k dispozici. Je tady. Pokud se ji rozhodnu použít, všechno se tím mění. Přiznejme si to. Raději budu dál nešťastný, raději budu dál zraněný a skrze tuto bolest zraňovat, než abych použil tuto zázračnou moc. Vždyť si to nikdo nezaslouží. Může se to obrátit proti mně. Mám tisíc důvodů proč to neudělat. Kým bych vlastně byl, kdybych nebyl obětí? Kdybych přestal být viníkem? Chcete slyšet jak bije Ježíšovo srdce? Jak velkou má moc? Tak vezměte svou ruku a položte si jí na střed hrudi. Pomalu dýchejte a pomyslete na někoho, koho doslova nenávidíte, kdo vám opravdu ublížil. Třeba byste to byli vy sami. Dýchejte a nic jiného nedělejte. Zázraky se nedějí ve slovech, ale v tady. A nyní to řekněte. Řekněte "odpouštím v síle Ježíšova srdce". Už nechci být otrokem pocitů viny, které opatruji jako by to byl nějaký klenot. Beru si zpátky svojí svobodu a důstojnost. Srdce, které bije v mých prsou, je srdce Ježíšovo - srdce Boha, který se stal člověkem. Nevěřím v možnost odpustit z vlastních sil. Sám to nedovedu. V nejlepším případě řeknu "odpouštím, ale nezapomínám" (což je jen pouhý alibismus). V síle Ježíšova srdce mohu odpustit a pochopit. Tak jak to řekl Tomáš Akvinský "Kdo všechno pochopí, všechno odpustí."Potřebuji odpuštění, stejně jako se potřebuji nadechnout. Sám jsem tím nejhorším lotrem, jemuž však můžu nastavit druhou tvář a lotra tak přivézt ještě dnes s Ježíšem do ráje. A stejnou moc mám i vůči těm, kteří se provinili proti mně. Pochopit, že jedině odpuštění je oním pohybem vpřed, tou těsnou branou a úzkou cestou, která vede k životu (Mt 7,14).