Pozice lásky

Znal jsem starého kněze, který mi jednou řekl "už se nemodlím za nic a za nikoho, jenom za lásku". Dokud jsme plní sami sebe, máme spousty přání, které nás dusí a někdy i trhají na kousky. Před každým z nás je tajemství, které vyjádřil Ježíš takto: "Miluj Boha, bližní i sebe" (Mt 22,37-39).  Na samotném začátku svého působení říká Ježíš všem, kteří ho chtějí následovat, aby milovali své nepřátele.

Benedikt XVI. začíná encykliku Deus caritas est (Bůh je láska) touto větou z Písma: "Bůh je láska; kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm." (1 Jan 4,16) Evangelium i svátosti mohou pravdivě dávat jen ti, kteří zůstávají v lásce. Nejde tu o svaté, dokonalé či morálně nechybující lidi, ale o ty, kteří zůstávají v lásce.

Augustinovo "Miluj a dělej, co chceš" vyjadřuje totéž. Každý kdo poznal Boží lásku (Jeho milosrdenství, odpuštění a uzdravení), ví, že na ničem jiném už nezáleží. Za mlhou dogmatických výroků, v bludných kamenech všech katechismů a dějin, se skrývá velice prostý dar: Je to láska. Křesťanství je buďto náboženstvím lásky, a nebo nikdy neexistovalo.

K dnešní meditaci i praxi jsem si vybral znovu sv. Augustina a jeho duchovní radu:

Když mlčíš, mlč z lásky.
Když mluvíš, mluv z lásky.
Když napomínáš, napomínej z lásky.
Když pomáháš, pomáhej z lásky.
Láska, ať ve Tvém srdci zakoření
a vzejde z ní jen dobré.