Mužská iniciace

Občas se vracím. Když zapomenu klíče, nebo abych navštívil místo spjaté s nějak podstatnými vzpomínkami. Někdy zapomenu a jindy si zas vzpomenu. Vracím se tam, odkud jsem přišel. Jako Adam bych toužím po ztraceném místě. Znovu vstoupit do rajské zahrady, do místa mého dětství, do zahrady nezraněných a nezraňujících. Na tohle místo, ale nikdo nedojde sám. 

Teprve ve zpětném zrcátku si uvědomím, že mě kdosi uváděl, kdosi byl můj průvodce a ani o tom nevěděl. Byli to andělé, muži, ženy, a nepřátelé.

Opakuji si v duchu pět pravidel, pět základních lekcí iniciace:

  1. život je tvrdý
  2. nejsi až tak důležitý
  3. ve tvém životě nejde o tebe
  4. nemáš to pevně v rukou
  5. zemřeš

Moudrost Dvanácti stupňů praví: 

Než může začít uzdravování, musí vám být zle a musíte být unaveni z toho, že je vám zle a že jste unavení. 

Všechny hříchy, vše co nazýváme nemocemi a slabostí, nás vede k posvátnému místu. Bolest je učitelem, velkým a krásným, pokud chápeme, že je součástí Cesty a nikdo jí není ušetřen. 

Richard Rohr v Adamově návratu píše:

Pokud svou bolest nepřeměníme, budeme ji tak či onak dál předávat. Tento výrok berte absolutně. Pokud nepřijmeme toto naprosto nezbytné duchovní poučení, pak se přihodí nejméně jedna, možná však všechny z následujících věcí:

1. S tím, jak budeme stárnout, budeme stále více a více neohební, budeme pořád víc obviňovat druhé a budeme stále malichernější.

2. K tomu, abychom se zbavili své vnitřní negativity, budeme potřebovat druhé lidi, které budeme nenávidět.

3. Tak či onak si budeme hrát na oběť, a to bude náš prostředek falešné moci.

4. Strávíme většinu svého života hledáním zajištění a postavení, abychom zakryli nedostatek podstatného smyslu sebe sama.

5. Svou zmrtvělost budeme předávat své rodině, dětem, přátelům.

Než se občerství se mé tělo zemí, budu děkovat svýma rukama zraněným, tichou stezkou veď mé nohy. Amen.

---

inspirováno krásnou knížkou Richarda Rohra, Adamův návrat