Na schodech s tátou

Sedíme na schodech s tátou. Jako tenkrát, ani teď, moc věcí, týkajících se života, nechápu. Vlastně nic. Jenom se pokouším důvěřovat, i slabosti. Nejraděj bych "něco" udělal, "něco" změnil. Ale život sám proměňuje. Pomalu, potichu, den za dnem. 

Po schodech se má chodit nahoru a dolů. Ale jsem vděčnej, že tady na tý fotce sedíme. Učím se, co znamená být synem svýho táty. Učím se, co znamená být tátou svýho syna. Učíme se všichni. Třeba té nejtěžší modlitbě na světě: "ale ne má, nýbrž tvá vůle se staň."

Mám tě rád tati.