Nad vodami

V prvních verších Bible se setkáváme s obrazem vody. Ti, kteří zažili hlubokou depresi tento obraz velmi dobře znají. Jejich "země byla" po nějakou dobu "pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma." (Gn 1,2). Psychoterapie a psychiatrie spolu nahlížejí na tuto část prožívání. Tady se proces uzdravení (nové nahlédnutí reality a smíření protikladů, jak pojmu uzdravení rozumím) spoléhá na metodu, osobnost terapeuta a síly pacienta. Spirituální zkušenost víry však vede člověka k duchu, který prostupuje vše. Přesně tak rozumím hned dalšímu verši: "Ale nad vodami vznášel se duch Boží." (Gn 1,3). 

Znamení vody

Voda je nositelem života, zavlažuje, omývá, díky času obrušuje ostří kamenů, také pohlcuje, sama o sobě je prostorem života. Její proud je někdy tichý, jindy prudký, dotýká se mělčin a její hlubiny jsou neprostupné. Ačkoliv dokáže voda ničit, bořit a dokonce půosbit smrt, přesto je voda zároveň dárcem života. Voda je vyjádřením toho, čemu říkáme paradox. Proto je voda dokonalým symbolem, tedy obrazem jež dokáže proměňovat vědomí.

Modlitba nad vodou

Při žehnání křestní vody slyšíme například tuto modlitbu:

Stvořil jsi vodu a při různých příležitostech jsi ukazoval, že její účinky naznačují náš křest.

Už na počátku, když se tvůj Duch vznášel nad vodami, vložil jsi, Bože, do vody život a požehnání.

A když jsi v přívalech potopy zničil hřích, stala se voda znamením nové spravedlnosti a nového života.

Když jsi převáděl svůj lid z egyptského otroctví Rudým mořem, myslel jsi na ty, kdo budou pokřtěni.

A když byl tvůj Syn pokřtěn vodou Jordánu, pomazal jsi ho Duchem svatým;

když visel na kříži, vytryskla z jeho probodeného srdce krev a voda,

a když vstal z mrtvých, dal učedníkům přikázání:

Jděte a učte všechny národy a křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.

Voda jako paradox

Pro křesťana je voda zanmením paradoxu jeho života. Křest ho neušetřil před pokušením a selháním. Ostatně stejně tak žádná jiná svátost (manželství, kněžství, biřmování, etc.). Ponořením do vody jsme se stali součástí hlubin, jejichž tajemství není zapotřebí "rozlousknout", ale spíše v nich vnímat a cítit, že duch Boží je stále s námi, právě i ve chvílích prožitku viny.

Voda v prožitku deprese

Vrátmím-li se k prožitku nemoci deprese, pak v mých snech se často objevovlala voda ve spojení s mokřadem a mlhou. Jistě je možné depresivní stavy vnímat i docela jinak. Nicméně voda zde byla i ve skupenství páry (mlha) a prostupovala zemí (mokřad). Mlha naznačuje ztrátu orientace, bloudění, mokřad zase strach z utonutí, každý další krok je zapotřebí zvažovat. Bez pomoci průvodce nelze jít dál. 

Důležitost požehnání

Potud je terapeut v osobě psychologa či psychiatra nezastupitelným a rozhodně bych nikomu nedoporučoval, aby zkoušel pokračovat sám. Domnívám se však, že bez osoby kněze či jiného duchovního, se nedostaví něco, čemu říkáme v křesťanství požehnání. Požehnání není jen něco "pro štěstí". Rozhodně to není žádný magický úkon. Je to Boží svolení, přitakání a přijetí minulosti, která dostává posvátný smysl a my můžeme pokračovat dál.

K pramenům

Pramenem vody je podle naší víry Bůh. Jan na konci Bible popisuje své vidění: "A ukázal mi řeku živé vody, čiré jako křišťál, která vyvěrala u trůnu Božího a Beránkova." S tímto vědomím mohu nově pohlédnout i na močály a mlhy, u nichž jsem prožíval temné noci. Uzdravení člověka nezbavuje minulosti, ale spíše ji posvěcuje. Pak chápe, že modlitby druhých, i když ty "druhé" neviděl, byly voláním, byly společenstvím. Pak také rozumí, že není sám, že Bůh jedná vždy skrze a nikoliv shora. 

Cesta z bludných kruhů

Před každým z nás je ještě nějaký úsek cesty. Aniž bych podceňoval blahodárné účinky psychoterapie (v určité části je nezbytná a nezastupitelná), je mi čím dál jasnější, že bez požehnání jež je nám Bohem udělováno, bude další cesta jen pouhým bludným kruhem.  

---

z přednášky "Voda, terapie a spiritualita" 2017