Namasté

Namasté. Staroindický pozdrav spojených rukou v jemné úkloně vyjadřuje základní pravdu tohoto náboženství, že v každém člověku je ukryta Boží jiskra. Namasté vyjadřuje plné přijetí sebe sama i člověka, který právě stojí předemnou. Je to gesto rozpouštění ega a dávání průchodu světla, které patří všemu stvoření. Totéž znamení najdeme i v křesťanské liturgii v podobě pozdravení pokoje. Nejde tu jen o vyslovení "pokoj s tebou", ale více o obejmutí, přijetí (přijímám a jsem přijímán). Tento svatý pokoj vstupuje na svět skrze nás. Tak znovu a znovu přichází Bůh do našeho světa. Přichází mír do míst, kde zuří nenávist, nepochopení a odsuzování. Evropské náboženství se často jeví jen jako víra v hlavě, odtažitost a strach z druhých lidí. Víru prožíváme víc jako intelektuální výkon, než jako laskavost a radost z daru pokoje, který jsme dostali, jakobychom neslyšeli našeho Mistra: "Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám." Dá se to ale měnit, tohle je totiž skutečně v našich rukách.