Nanebevstoupení Páně

Nanebevstoupení Páně je naplněním slov otčenáše: "jako v nebi, tak i na zemi." Teprve po čtyřiceti dnech apoštolům došlo, že Kristus nebe nikdy neopustil, že bylo vždy jeho dechem, součástí těla, slov i skutků. Proč by jinak říkal, že Království nebeské je už mezi námi? 

Už tenkrát v Betlémě, s hříšnou ženou, kterou chtěli kamenovat, u Lazarova hrobu, s žebrákem Bartimaem, v Getsemane, stále to byl tentýž Kristus, který spojil nebe a zemi, život i smrt. 

Svatý Augustin říká: "On neopustil nebe, když k nám odtamtud sestoupil; a stejně neopustil ani žádného z nás, když znovu vstoupil na nebesa." 

Vyznáváme, že Ježíš vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Když tohle říkáme a přitom se tváříme smutně, pak nám zjevně něco uniká. Přijde-li svět soudit Láska, tak čeho se máme bát? S trochou humoru nám, kněžím a biskupům, musí být jasno, že budeme první, kdo přijde o práci. 

Laik Ježíš, nevysvěcený a neznalý dogmat, se ujímá nejmenších, aby je pozvedal k Bohu. V tom je učení církve, abychom jemně zvedali zašlapané, pošpiněné a bolestivé, nikoliv abychom oslavovali sami sebe a šířili půlnoční království pokrytců a farizeů, kteří si libují ve vlastní spravedlnosti. 

Nanebevstoupení Páně v jedné větě znamená: 

Srdcem v nebi, tělem u trpících, vždy s Kristem a nikdy sami.

#AscensioDomini

---

V lineárním světě vidíme přímky, růst, cestu od bodu a k bodu b. Jiné vnímání času a prostoru však říká, že život je více spirálou a tajemstvím, že je i klesáním do hlubin, trváním ve věčnosti, překračováním horizontů, posvátnou a nekonečnou přítomností.