Navzdory strachu

Sestry a bratři.Musíme se ptát, zda dnešní církve ještě oznamují propuštění vězňů, zda rozvazují provazy jimiž jsou spoutáni mnozí, odemykají okovy strachu a násilí, traumat a dávných zranění, zda-li stále ještě navracejí zrak tím, že ukazují k nebi (a nikoliv k sobě samotné), zda všem zdeptatným a unaveným nabízejí místo k odpočinku a zhojení ran.

Nedávno mi napsal jeden člověk, že jsme jen banda zavržených heretiků, ať si prý nehrajeme na církev. Kdysi by mě to naštvalo. Dnes to vnímám trochu jinak. Vidím, že ten člověk se potkává s církví, se vznešenými kardinály, přenádhernou liturgií, třeba vykonává své náboženské povinnosti na jedničku, ale setkání s Ježíšovou láskou mu schází. 

Neschází, ale láska také mně? Vždycky když soudíme, nemáme čas milovat, jak říkala Matka Tereza. A já soudím poměrně často. Nejsem lepší než ten, který mě označil za heretika (možná jím opravdu jsem). Sám jsem stejný. Potřebuju slyšet Ježíšův hlas, zaslechnout ho v tichu. Pak je to alespoň na chvíli dobré.

Karmelitánka Edit Steinová napsala: "Pro křesťana neexistuje "cizí člověk". "Bližní" je vždy ten, koho máme před sebou a kdo nás nejvíc potřebuje; nezáleží na tom zda je to příbuzný, zda ho "máme rádi" nebo ne, zda si "morálně zaslouží" pomoc nebo ne. Kristova láska nezná hranice, nikdy nepřestává, necouvá před ošklivostí a špínou. On sám přišel kvůli hříšníkům, ne kvůli spravedlivým."

Pro nás je ale mnoho lidí příliš cizích. Snad jsme někdy i cizinci sami pro sebe. Žijeme v době odcizení a strachu ze setkání s druhým člověkem. Tolik se bojíme, že nám už nezbývá síly naslouchat Ježíšovi, který nás přišel osvobodit zdeptané.Věřím, že rok 2019 bude milostivým létem Hospodinovým. Snad se nám všem dostane milosti, abychom nemuseli druhé odsuzovat, vinit je a vylučovat, a tak si dokazovat svou identitu správných a spravedlivých kůlů v plotě.

 Někdy se zdá, že se církve docela dobře obejdou bez Boha. Děje se to přesně v okamžiku, když si říkají, že se obejdou bez druhých, bez všech těch zkrachovalců, chudáků a zmrzačených a dávají přednost pelešení se s mocí. Když podávají jen jakýsi podivný lektvar beztvaré zbožnosti, vykastrované naděje a potemnělé budoucnosti, místo toho, aby řekli jasným hlasem: dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli, dnes, ne včera, ne zítra, ale tady a teď, navzdory našemu strachu, ale skrze: Krista našeho Pána.Amen.

---

Kázání při bohoslužbě nemocných v Písku 10. ledna 2018

Ježíš se vrátil v moci Ducha do Galileje a pověst o něm se rozšířila po celém okolí. Učil v jejich synagógách a všichni ho velmi chválili. Přišel do Nazareta, kde vyrostl. Podle svého obyčeje vešel v sobotní den do synagógy a povstal, aby četl z Písma. Podali mu knihu proroka Izaiáše; otevřel ji a nalezl místo, kde je psáno: 'Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy.' Pak zavřel knihu, dal ji sluhovi a posadil se; a oči všech v synagóze byly na něj upřeny. Promluvil k nim: "Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli."

Lk 4,14-21