Násilí nebo láska?

Erich Fromm napsal, že "když člověk nedokáže milovat, když se nedokáže vyjádřit tvůrčím způsobem, pak chce ničit." Svět kolem nás, není jiný, než ten, který nosíme ve svém nitru. Nejsme jiní, nejsme lepší, nejsme svatější, než všechno to, co vidí naše oči. Apokalyptické záběry násilí, které děsivě doléhají v posledních dnech do naší mysli, jsou jen šíleným odrazem bezradnosti, nelásky a neschopnosti tvořit, jak píše Fromm. Jsou ale i obrazem světa, který je plný osamělých lidí - naší vlastní osamělosti. Věříme tomu, že jsme sami, a také sami jsme. Jsme sami se svým strachem z druhých lidí. Násilí je vždy projevem tohoto strachu. 

"Nikomu neoplácejte zlem za zlé, ale přemáhejte zlo dobrem." Apoštol Pavel tohle říká uprostřed společenství, které je spojeno s Učitelem Nenásilí - s Kristem. Apokalypsa a obrazy pekla z našeho světa nikdy nezmizí. Zvláště pak ne ze světa, kde prioritou číslo jedna je úspěch a vítězství. V takovém světě budou vždy poražení, zdeptaní a zašlapaní, nemilovaní. 

Křesťané, kteří se spokojí jen s výroky typu "och to je hrůza" nebo "zbavme se jich", nebudou nikdy solí země ani světlem světa. Budou jen skuhrajícím davem, který tone ve své vlastní samolibosti. Kristus nás učil nastavit tvář a milovat své nepřátele. Milovat znamená tvořit nový svět, kde nejde o vítězství a moc, ale o bytí a lásku. Jen to je skutečná změna, a ta začíná vždycky uvnitř.