O kněžství

Kněz Guy Gilbert
Kněz Guy Gilbert

Před dvaceti lety jsem si myslel, že kněz je něco "víc". A ano, taky se to splnilo. Jak už to v životě bývá, splnilo se to ale úplně jinak, zároveň však doslova! Kněz je mnohem víc sám, než si to vůbec kdo umí představit. Před lidmi mluví o radosti a o lásce, ale i před těmi nejbližšími musí mlčet, když mu není zrovna nejlíp. Je mnohem víc hříšný, protože se denně setkává s hříchem, a utápí se v tom. Je mnohem víc natvrdlý, protože tráví denně hodiny času s Bohem, ale občas mu to vůbec nedochází.

Být služebníkem slabých, nesklánět se před mocnými, poklonit se chudákům, to všechno chce velkou sílu a odvahu. Zajít si na raut, a tam si klepat po rameni s mocnými mnoho odvahy nevyžaduje. Na to je zase třeba mít, jak se říká, žaludek. Co z toho si vybrat? Mně byli vždycky sympatičtější kněží alkoholici na venkovských farách, než mašírující panáci vyžírající lecjaký rautík - zato s tvářičkou překypující blahobytem. Rebelové, vzdorující na hranici svých sil, outsideři, lůzři, ti všichni jsou mi mnohem blíž, než nažehlení panáci v ručně šitých oblecích. Asi proto mi tak Guy přirostl k srdci, je to velkej učitel!

Kněz Guy Gilbert a jeho Srdce v ohni (Coeur de prêtre, coeur de feu). Fakt nádherná knížka, kterou jsem si s ohromením a radostí přečetl (několikrát). Je o místech, kde se ztrácíme, a kde jsme často i sami. A všiměte si jak se tenhle Francouz neuvěřitelně podobá našemu Láďovi Heryánovi (nejen vizuálně). V tom co píše, se ale podobá nám všem.

Mým bratřím a sestrám v duchovní povolání přeju, aby pochopili, co píše Guy na začátku: "Nevypadáme stejně, ale tvoříme jednu církev!"

------
Kněz musí být velký i malý,
Ušlechtilého ducha, jako by byl z královské krve,
Prostý a přirozený, jako by byl venkovanem,
Hrdině bojovat sám se sebou,
Musí být mužem, který se utkal s Bohem,
Zdrojem posvěcení,
Omilostněným hříšníkem,
Mužem, který ovládá své touhy,
Služebníkem bojácných a slabých,
Který se neskloní před mocnými,
Ale pokloní se před chudáky.

Středověký rukopis nalezený ve Štrasburku

/celý text pochází z dubna 2017/