O mluvení

A potom učenec řekl - Hovoř o mluvení. A on odpověděl těmito slovy: Mluvíte tehdy, když nejste v míru se svými myšlenkami. A když už nemůžete déle setrvávat v osamění svého srdce, žijete ve svých rtech a hlas je rozptýlením a zábavou. A ve většině vašeho mluvení je myšlení napůl zabíjeno. Neboť myšlenka je ptákem milujícím prostor, jenž může sice v kleci slov roztáhnout svá křídla, ale nemůže létat. Jsou mezi vámi tací, kteří vyhledávají možnost hovořit proto, že se bojí být sami. Ticho samoty odhaluje před jejich očima v plné nahotě jejich vlastní já a oni by před ním rádi utekli. A jsou i tací, kteří mluví, a bez znalosti či rozmyslu projevují pravdu, které oni sami vůbec nerozumí. A jsou i tací, kteří mají pravdu uvnitř sebe, ale nevyjadřují ji slovy. V hrudi takových lidí sídlí duch v rytmickém tichu. Potkáte-li přítele na cestě nebo na tržišti, dovolte, aby vaše duše hýbala vašimi ústy a směrovala váš jazyk. Nechť hlas uvnitř vašeho hlasu mluví k uchu jeho uší; neboť jeho duše uchová pravdu vašeho srdce tak, jako si pamatujeme příchuť vína. Když zapomeneme na barvu a džbán už tu není.

Chalíl Džibrán