O podstatě ticha

Srdce Vánoc je v tichu. Proti Vánočnímu tichu však stojí miliardy lidských myšlenek, úvah (včetně této). "Hodinu denně". Alespoň tolik potřebuji ticha, abych přežil řekl mi kdysi jeden kněz. Jenom v tichu je možné zaslechnout Boží hlas, před kterým se už nemusíme hájit a dokonce ani o nic prosit. To je napíklad zkušenost proroka Eliáše: "Po zemětřesení oheň, ale Hospodin ani v tom ohni nebyl. Po ohni hlas tichý, jemný."  Tichost je cestou ke spojení, je plná důvěry. O tom zase mluví Ježíš v kázání na hoře: "Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví." 

Vím, že jsem plný toho, co bych rád řekl, vysvětlil, předal. Jen těžko se učím zmlknout, a třeba se nehájit, když slyším pomluvy, když vidím to, co mě doopravdy bolí. Poslední dny mne doprovází Prorok Chalíla Džibrána. A tak dávám k rozjímání pro dnešní den úryvek z jeho díla:

A potom učenec řekl - Hovoř o mluvení. A on odpověděl těmito slovy: Mluvíte tehdy, když nejste v míru se svými myšlenkami. A když už nemůžete déle setrvávat v osamění svého srdce, žijete ve svých rtech a hlas je rozptýlením a zábavou. A ve většině vašeho mluvení je myšlení napůl zabíjeno. Neboť myšlenka je ptákem milujícím prostor, jenž může sice v kleci slov roztáhnout svá křídla, ale nemůže létat. Jsou mezi vámi tací, kteří vyhledávají možnost hovořit proto, že se bojí být sami. Ticho samoty odhaluje před jejich očima v plné nahotě jejich vlastní já a oni by před ním rádi utekli. A jsou i tací, kteří mluví, a bez znalosti či rozmyslu projevují pravdu, které oni sami vůbec nerozumí. A jsou i tací, kteří mají pravdu uvnitř sebe, ale nevyjadřují ji slovy. V hrudi takových lidí sídlí duch v rytmickém tichu. Potkáte-li přítele na cestě nebo na tržišti, dovolte, aby vaše duše hýbala vašimi ústy a směrovala váš jazyk. Nechť hlas uvnitř vašeho hlasu mluví k uchu jeho uší; neboť jeho duše uchová pravdu vašeho srdce tak, jako si pamatujeme příchuť vína. Když zapomeneme na barvu a džbán už tu není.