Od tebe člověče

Jsou plameny, je krev, když povrch okoralý

setřeme s věcí loktem úzkosti.

Nevěřte, nejste zdaleka tak malí,

aby stín Kalvarie k vám až nedostih.


A nepohladil vás, když tvrdé světlo dějin

buší a šacuje do posledního švu.

Nevěřte krutosti, nevěřte beznadějím,

strachu, jenž pročesává trávu hřbitovů.


Patříte k epoše, co léto s křikem pavím

i jeseň brunátná plápolá opodál,

andělsky moudrým okem nechápavým

květiny s věží stonků hledí na váš žal.


I ptáci s nadhledu a skelné oči rybí

snímkují bez ustání v hloubkách lidských pří.

Co vyvolají však, když účast vřelá chybí

v kamení, v hlíně, v dřevě, v povětří.


To od tebe, člověče na mučidlech, který zmáhán

selháváš tisíckrát, od tebe spíš,

od tebe čekají, že zdvihneš srdce kahan

a světlem, které dostalo, všechny ozáříš.

---

Jan Alois Zahradníček, +10.10.1960

před 58 lety zemřel na následky mučení

a věznění v komunistických lágrech