Odpustit sobě

Jsme jako hrozny rozptýlené na vinici. Když přicházejí andělé a berou nás do svých teplých dlaní, pomrzlé a nezralé, a zahřívají nás svým čistým dechem světla. Čekají, modlí se, pláčou a radují se.  Jsme jako víno, které se v kalichu spásy světa podává na jeho památku. Toho, jež probodli pro viny světa a skryli jeho tělo v jeskyni mrtvých. 

Toužíme zůstat v tobě. Prosíme zůstaň v nás. Ty jsi kmen a my jen výhonky naděje, že všechno může být odpuštěno a proměněno. Tak jako se víno stalo krví, tak i my, ať jsme tvým tělem. Neboť bez tebe nemůžeme činit nic. Nemůžeme odpustit sobě, ale můžeme odpustit s tebou. 

Bránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi, v nás a skrze nás.