Odpustit sobě

Můžeme a měli bychom se otevřít stejnému odpuštění, které přijímáme anebo které chceme nabídnout druhým. Pokud totiž neodpustíme sami sobě, pokud zůstaneme na sebe naštvaní a budeme se odmítat, nedokážeme vůbec přijmout odpuštění, které nám ostatní mohou nabídnout, a stejně tak nemůžeme nabízet nikomu odpuštění my: nejsme duchovně připraveni ani na jedno.
Jak člověk může odpustit sám sobě? Jestliže vůči sobě v mysli chováme hněv a rozhořčení, jsme jako "rozdělený dům". Oba jedinci - ten, který selhal, a ten, který se stydí či je zraněný kvůli tomuto selhání - žijí ve stejné kůži. "Oni" jsou ve skutečnosti jedna a táž osoba. Jedinou cestou, jak se probojovat k usmíření sám se sebou, je plně přijmout tento fakt. Toto přijetí je velmi subtilní a může mít dalekosáhlejší následky, než předpokládáme. Když totiž přijmu, že jak nedostačující stránka, tak ta, která si zaslouží něco lepšího, jsou jedna a táž osoba, přijímám za prvé, že ne­ jsem dokonalý, a za druhé, že i má nedokonalá stránka si zasluhuje dobré zacházení: lásku. Takový sjednocený pohled na sebe mě osvobozuje k tomu, abych se měl rád ve své celosti, i když jsem některé věci pěkně zvoral. Zároveň otevírá dveře k odpuštění sobě samému mnohem hlubším a více obohacujícím způsobem. Právě v tomto duchu křesťané děkují Bohu za to, jací jsou, a s důvěrou se odevzdávají celí, bez příkras a se všemi chybami do Božích rukou.

Jim McManus, Pravá sebeúcta
vydalo Karmelitánské nakladatelství

https://www.ikarmel.cz/produkt/prava-sebeucta