Oheň na zemi

Chcete-li vědět, co to znamená být šťastný, podívejte se na květinu, na ptáka, na dítě; to jsou dokonalé obrazy božího království. Neboť žijí z okamžiku na okamžik ve věčném teď bez minulosti a bez budoucnosti. A tak jsou ušetřeni viny a strachu, které tolik mučí lidské bytosti, a jsou plni čiré radosti z žití a netěší se ani tak z lidí a věcí, jako ze života samotného. Jakmile vaše štěstí způsobuje či udržuje někdo či něco vně vás, zůstáváte nadále v zemi mrtvých. Až budete jednou šťastni naprosto bezdůvodně, až se budete těšit ze všeho a zároveň z ničeho, budete vědět, že jste našli zemi nekonečné radosti zvanou království boží.

Najít toto království je ta nejlehčí věc na světě, ale zároveň i ta nejtěžší. Lehká proto, že to království je všude kolem i uvnitř vás a stačí jen natáhnout ruce a je vaše. Těžká proto, že jestliže chcete mít království boží, nemůžete mít už nic jiného. To znamená, musíte opustit všechna vnitřní lnutí k lidem i věcem a vzít jim navždy tu moc vás pohnout, vzrušit či dát vám pocit bezpečí a spokojenosti. A k tomu nejdřív musíte uvidět neochvějně jasně tuto prostou a velkou pravdu: bez ohledu na to, co vás učila vaše kultura a náboženství, nic, absolutně nic vás nemůže učinit šťastnými. V okamžiku, kdy to pochopíte, přestanete měnit zaměstnání, přátele, bydliště, duchovní techniky i guruy. Ani jedna z těchto věcí vám nemůže dát třeba jen minutu štěstí. Mohou vám jen nabídnout dočasné vzrušení, potěšení, které nejdříve nabírá na intenzitě a pak se mění v trápení, pokud o ty věci přijdete, nebo v nudu, pokud o ně nepřijdete.

Vzpomeňte si, kolik různých věcí a lidí vás v minulosti vzrušovalo. A co se s nimi stalo? Každičká z nich vám nakonec buď způsobila trápení, nebo nudu, nemám pravdu? Je opravdu nezbytné, abyste toto uviděli, protože dokud to neuvidíte, nemáte šanci kdy najít království radosti. Většinou to lidé nejsou připraveni vidět, dokud si dostatečně neprotrpěli deziluzi a bolest. A i tak má pak touhu uvidět jen jeden z milionu. Ostatní se k ní jen donekonečna přibližují, tklivě klepají na dveře jiných bytostí s žebráckou miskou v ruce a žadoní o soucit, uznání, vedení, moc, vážnost a úspěch. Neboť zatvrzele odmítají pochopit, že v ničem z toho štěstí nespočívá.

Budete-li ve svém srdci hledat, najdete tam něco, co vám umožní pochopit: jiskérku rozčarování a nespokojenosti, kterou lze rozfoukat do požáru, jenž spálí celý ten iluzorní svět, ve kterém žijete, a tak vašim užaslým očím odhalí to království, ve kterém jste celou dobu nic netušíce žili. Byli jste někdy znechuceni životem, na útěku před strachem a tísní, unaveni vlastním žadoněním a bezmocně vyčerpáni z toho, jak s vámi neustále smýkají lpění a závislosti? Pocítili jste někdy tu naprostou nesmyslnost vašich snah vystudovat, pak si najít práci a začít vést nudný život, nebo, pokud se rádi za něčím ženete, začít vést emocionálně bouřlivý život, o který se vám postarají věci, za kterými se budete hnát? Pokud ano, a to musel snad každý, ten božský plamínek nespokojenosti už ve vašem srdci hoří. A nyní je čas ho rozfoukat, dokud ho neudusí rutinní životní povinnosti. Nastala doba, kdy si zkrátka musíte najít čas se osvobodit, podívat se na svůj život, nechat si ten plamínek před očima růst a nenechat se od tohoto úkolu ničím odvést.

Je čas uvidět, že naprosto nic vně vás vám nemůže přinést trvající radost. Ale v okamžiku, kdy to uvidíte, ucítíte ve svém srdci strach. Strach, že když se té nespokojenosti poddáte, změní se ve vztek a zuřivost, která vás chytne a přiměje vás vzepřít se všemu, co je vaší kultuře a náboženství drahé, celému tomu způsobu myšlení a cítění a vnímání světa, do kterého vás vmanipulovali. Tento ničivý plamen vás nepřiměje jen člun rozhoupat, ale rovnou ho spálit na popel. Najednou se ocitnete v úplně jiném světě, navždy vzdáleni světu těch okolo, neboť vše, na čem těm ostatním záleží, vše, po čem se jejich srdce může utoužit - pochvala, moc, uznání, bezpečí, bohatství - najednou vidíte v plném světle, tedy jako naprosto bezcenné, jako páchnoucí odpad. Hnusí se vám a zvedá se vám z něj žaludek. A všechno to, před čím ostatní pořád tak utíkají, už vám hrůzu nenahání. Stal se z vás klidný, nebojácný a svobodný člověk, neboť jste vystoupili z iluzorního světa a vstoupili do božího království.

Nepleťte si tuto svatou nespokojenost s bezmocností a zoufalstvím, které někdy lidi doženou k šílenství či sebevraždě. To není mystická hnací životní síla, ale senedestruktivní pud neurózy. Nepleťte si ji s nářkem těch, kteří si pořád na něco stěžují. Tito lidé nejsou mystici, ale otravové, kteří jen agitují za zlepšení vězeňských podmínek, místo aby se snažili dostat se z vězení na svobodu.

Většina lidí, když cítí hlas této nespokojenosti ve svém srdci, buď uteče a omamuje se horečnatou honbou za prací, společenským vyžitím a přáteli, nebo tuto nespokojenost investují do veřejné práce, literatury, hudby, do takzvaných tvůrčích činností, které je zaměří na reformu, zatímco zde pomůže jen vzpoura. Tito lidé, ačkoli jsou plni elánu, nejsou ve skutečnosti živí: Jsou mrtví, spokojeně si žijí v říši mrtvých. Dokladem toho, že je vaše nespokojenost svatá, je skutečnost, že v ní není ani stopy po smutku či hořkosti. Naopak, i když vám tak často vyvolá v srdci strach, vždy ho též doprovází radost, radost Království.

A toto je obraz Království: Je jako poklad zakopaný na poli. Člověk, který ho našel, ho znovu zakopal a z čiré radosti pak šel, všechno prodal a koupil to pole. Pokud jste ten poklad ještě nenašli, neztrácejte už čas hledáním. Můžete ho najít, ale nelze ho hledat. Nemáte ani ponětí, co ten poklad je. Znáte jen zdrogované štěstí své dosavadní existence. Co byste tedy hledali? A kde? Ne, raději hledejte jiskru nespokojenosti ve svém srdci a živte ten plamínek, dokud z něho nebude požár, který vám spálí svět až do základů.

Ať mladí či staří, většina z nás není spokojena, protože něco chceme - více vědomostí, lepší práci, krásnější auto, vyšší plat. Naše nespokojenost se zakládá na touze mít "víc". Většina z nás je nespokojena, protože chce mít něčeho víc. Ale to není ta nespokojenost, o které já mluvím. Touha mít víc nám brání jasně myslet, kdežto když jsme nespokojeni, ne protože něco chceme - my nevíme, co to vlastně chceme - když jsme nespokojeni se zaměstnáním, s vyděláváním peněz, s honbou za posty a mocí, s tradicí, s tím, co máme, i s tím, co ještě můžeme mít; když jsme nespokojeni ani ne tak s něčím konkrétním, jako spíš se vším, pak shledáme, že nám ta nespokojenost přináší vyjasnění. Když nesouhlasíme a nepodřizujeme se, nýbrž zpochybňujeme, zkoumáme a prosvětlujeme, přijde vhled, z něhož vyvěrá kreativita a radost.

Většinou bývá původ vaší nespokojenosti v tom, že máte něčeho nedostatek - nejste spokojeni, protože se domníváte, že nemáte dost peněz nebo moci, úspěchu nebo slávy, dost ctností či lásky, nebo dost svatosti. To není ta nespokojenost, která vede k radosti Království. Pochází od chtivosti a ctižádosti a jejími plody jsou neustálý neklid a pocit marnosti. Až budete jednou nespokojeni ne proto, že chcete něčeho víc, ale proto, že nebudete mít ani zdání, co to vůbec chcete, až vám bude těžko u srdce ze všeho, za čím jste se až doposud honili, a bude vám nanic i z té honby samotné, pak vaše srdce dosáhne významného projasnění, vhledu, po kterém se naprosto záhadně budete radovat ze všeho a zároveň z ničeho.

...

OHEŇ NA ZEMI / z knihy >Cesta k lásce - Anthony Mello SJ<

"Oheň jsem přišel uvrhnout na zemi, a jak si přeji, aby se už vzňal!" Lukáš 12:49