Oslí můstek na cestě ze svatodušní čekárny

Na chodbách zdravotnických zařízení, kde si dnes můžete dát kávu nebo kolu, jsem si vždy všímal ponurých obrazů – většinou šedivých krajin, kde i stromy působily dojmem, že vyšetření nedopadne dobře.

Při čekání na lékaře se často dějí zvláštní věci. Například tzv. "frontové bojovnice" – zvláštní skupina lidí, kteří se vždy nějakým způsobem objeví těsně před vámi. S úsměvem řeknou: "Já jen na chviličku," a pak zmizí za dveřmi na dvě hodiny.

Dnes už bývá v čekárnách Wi-Fi, ale většina lidí stejně sleduje dveře ordinace, jako by se měly každou chvíli otevřít a rozhodnout o jejich osudu. A když se otevřou, všichni dělají, že vlastně nechtějí jít první.

Tato vzpomínka mě přivádí k tématu Letnic. Ale než se k nim dostaneme, co vlastně znamená "oslí můstek"? Tento výraz pochází z 14. století a označuje situaci, kdy osel stojí před mostem, jenž se zvedá na obě strany, a nevidí, co je za ním. Most vypadá jako překážka, ale ve skutečnosti je cestou dál.

Možná je v tom trochu zmatek – stejně jako ve slově "guláš", ale o tom jindy. Teď zpět k Letnicím – svátku, který je téměř neviditelný, protože se na něm těžko vydělává.

Letnice jsou o tom, že lidé prosí, aby jejich život naplnil dary, které v sobě mají. Jenže tyto dary často skrýváme, protože jsme byli vychováni k "slušnosti". Apoštolové po Ježíšově nanebevstoupení? V podstatě první církevní čekárna. Seděli, čekali a říkali si: "Už přijde?" A nic. Jako by církev čekala už dva tisíce let.

Co když Duch svatý už dávno přišel? A co když bychom se rozhodli opustit své pohodlí a vydat se za tím, po čem opravdu toužíme – jako Abraham? Co by na to řekli v kostele? Možná by nás považovali za blázny. Ale i tam najdete "frontové bojovnice".

Duch svatý není pošťák, který hází oznámení do schránky. Je to projev naší jedinečnosti. V modlitbě ho nazýváme "Veni Creator Spiritus" – Přijď, Stvořiteli, Duchu. Možná se něco změní, když přestaneme čekat a uděláme první krok. Je to jako tanec, zpěv ptáků nebo proud řeky – stačí se připojit.

Když si tohle zamyšlení po sobě čtu bez brýlí, říkám si: "Duch svatý není sprosťák?" Aha – pošťák! Dobře. Ale co je vlastně sprosté? To nechám na jindy. Stejně jako ten guláš.

Přeji pěkný a radostný den.