Pohled

Zlo, hřích a vina. Často soudíme o tom, co se nám děje, tak či onak. Přidáváme znamínka plus a minus, třídíme a přesouváme, aniž bychom dali prostor tomu, co se dá nazvat jako "neznámé tajemství." 

Ježíš považoval za největší hřích souzení druhých, a proti tomu stavěl své přikázání o lásce a odpuštění. Zdá se, že když lidi soudíme, opravdu nemáme čas je milovat, jak to krásně říkala Matka Tereza. Ale co když ve skrytu naší duše probíhá neustálý soud. Soud nad námi, soud nad vším čím jsme. Poznat svůj stín může přinést mnoho dobrého. Zvláště tehdy, když se domníváme, že nás "cosi" ovládá. Přidávám k tomu ukázku z dopisu, který obdržel od bývalé pacientky C. G. Jung:

"Zlé mi přineslo mnoho dobrého. Schopnost ztišit se, nevytěsňovat, být pozorná a zároveň přijímat skutečnosti - věci, jaké jsou, a ne jaké bych je chtěla mít -, to vše mi přineslo vzácné poznatky, ale také vzácné síly, jaké bych si dříve nebyla uměla představit. Měla jsem vždy za to, že jestliže člověk věci přijímá, ty ho pak nějkým způsobem přemohou. Tak začínám nyní hrát hru života tím, že ochotně přijímám, co mi stále přináší den a život, dobré i zlé, slunce i stín, které se ustavičně střídají, a tím přijímám i svou vlastní bytost s její pozivitní i negativní stránkou, a vše se stává životnější. Jaký jsem to byla bloud! Jak jsem vše chtěla ovládat podle své hlavy!"