Pokora

V latině najdeme pro pokoru slovo "humilitas." Anselm Grün říká, že toto slovo souvisí přímo se slovem "humus" (země, půda, hlína). Když stojíme nohama na zemi, pak jsme ve spojení právě s pokorou. Člověk se musí rozhlídnout z toho místa, na kterém stojí. Ať jsou to hloubky nebo vrcholky, stále je to stejné. Dívat se očima nejmenších. To je Ježíšův způsob jak uvidět Boží království: "Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, a zjevil jsi je maličkým." Mt 11,25

Co to ten Ježíš říká? Ano, říká, že všechno na čem si tak zakládáme, zkušenosti, chytrost, úspěchy, to všechno nemá žádného trvání. Dívat se jako děti, s otevřenou myslí, s očekáváním zázraků, nic nemít ve svých rukách, naopak mít je prázdné a připravené vzít se s někým dalším za ruku a jít pokračovat v cestě.  A v tom je i pravá pokora. Jak to nádherně vystihl C. S. Lewis: "Pokora není myslet si o sobě méně. Pokora je myslet na sebe méně."