Pokoření

Musím uznat, že jenom nemoc a bolest mě dokáže zbavovat pýchy, nebo lépe řečeno ji oslabovat. Jedináčkovské ego zarámované církevní funkcí potřebuje hodně prosit o dary pokoření. Dívám se dnes ráno na Marii. Malý obrázek, který jsem dostal. Na malou chvilku chápu, že Bůh vstoupil do našeho světa skrze její pokoru. Krásná a přitom neviditelná, odevzdaná. Nesla Krista pod srdcem, a milovala jej. Syn Boží je i Synem Mariiným. Je toho tolik, co se můžeme naučit od žen, zvlášť od Marie. Například vnímavost a chudoba, ono místo v naší duši, kde se může narodit něco nového a dobrého, aniž by se toho chtěl člověk zmocnit. Člen komunity v Taizé, Max Thurian, vidí pokoru jako stav otevření se životu: "V Marii nic nezastírá ani nezahaluje jedinečnou moc Boží. Všechno v Marii září pouze jako Boží milost, protože ona je opravdu zcela chudá podle ducha. Všechno v ní vyniká jako pouhá Boží moc, protože Maria je doopravdy zcela slabá ve svém lidství. Vše se v ní projevuje jako pouhý Boží dar, protože ona je ve své víře čekání samo, vnímavost sama."