Ponořováni do světla

27.10.2020

Jsme ponořováni do tajemství hlubšího než slova. Do tajemství Počátku. Náš dualistický svět je čím dál víc rozdělený, čím víc lpí na představě dobra a zla, aniž by byl schopen prožívat hlubinu. Domnívám se, že Ježíš nás vede k Velké Jednotě všeho, chcete-li k Lásce. Je to cesta za pocity a myšlenky, ze smrti do života: "Amen, pravím vám: neobrátíte-li se a nebudete jako děti, nemůžete vejít do království nebeského." (Mt 18,3)

Nemyslím si, že běží o polití vodičkou, ale o tajemný oheň Ducha svatého, námi nekontrolovaný a prostupující všechny naše vrstvy. 

Každá kultura má svou iniciaci. Křest (baptizein - ponořovat) je jednou z nich. Nemyslím si, že běží o polití vodičkou, ale o tajemný oheň Ducha svatého, námi nekontrolovaný a prostupující všechny naše vrstvy. V pětačtyřiceti to cítím velmi silně a skoro vůbec tomu nerozumím, zápasím s tím a občas slastně prohrávám a nechávám to být. 

Dahlke to nazývá katastrofou. To věru nezní lákavě, avšak: "Slovo ´katastrofa´ pochází z řečtiny a znamená obrat. Je před  námi volba, zda toto období pochopíme jako bod obratu a dobrovolně přijmeme, nebo se postavíme proti a nedobrovolně prožijeme katastrofu v obvyklém významu slova. Jistý díl soužení nás ovšem nemine, protože se vždy musíme vzdát něčeho důvěrně známého a obětovat to staré, v tomto případě životní zaměření, které nám bylo vlastní desítky let..."

Kdo se domníval, že stačí patřit ke správnému náboženství, velmi se zklame, protože ani on nebude ušetřen bolesti z odmítání, těžkostí v odpouštění a sebe-přijímání.

Sanskrtské slovo advaita (ne-dva) je vyjádřením téhož, oč prosí v modlitbě Ježíš: "aby všichni byli jedno." (J 17,21) Kdo se domníval, že stačí patřit ke správnému náboženství, velmi se zklame, protože ani on nebude ušetřen bolesti z odmítání, těžkostí v odpouštění a sebe-přijímání. Stát se celými lidmi, lidmi přijatými, odevzdanými, smířenými a radostnými, to se mi zdá teď jako úkol na nějž nezbývá mnoho času a o to více potřebuje pomalost dozrávání, jemnost a zároveň velkou dávku kuráže a rozhodnosti.

Nastává chvíle vyznat spolu s Pavlem: "A vůbec všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko. Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic." Od této chvíle se musíme obejít bez rychlých odpovědí na cokoliv, jistot a (konečně) si nevystačíme sami. Co naopak potřebovat budeme jsou zázraky, Milost, lásku a nakonec to jediné a podstatné: SPOJENÍ S KRISTEM, do jehož světla jsme od počátku ponořováni...