Dva roky od úmrtí bratra kardinála

Dnes jsou to dva roky. Vzpomínám na jediného kardinála, se kterým jsem si tykal.
Dnes mu chci poděkovat za jednu velmi podstatnou věc. Nejen za jeho ekumenického ducha (účast na bohoslužbách v Betlémské kapli a dalších aktivitách husitů a evangelíků), ale především za jeho nasazení pro hospicové hnutí. Bratr kardinál se hospicům opravdu věnoval. Každý rok se v pražské Vinoři konalo setkání, na kterém vybízel nejen k jednotě, ale především k tomu, aby základem jejich činnosti byla víra a modlitba, a nikoliv politické kontakty nebo byznys.
S lítostí dnes sledujeme, jak jakési podivné polopolitické komise rozhodují, který hospic dostane peníze od zdravotních pojišťoven, a který bude odsouzený k likvidaci. I v hospicovém hnutí se našli šíbři, kteří rozdělují a odmítají spolupráci, pokud oni sami nebudou první. V jak velkém je to kontrastu s životem bratra kardinála.
Prosím pomodleme se dnes na památku tohoto muže, který tolik chybí, a také v duchu jeho pastýřského hesla "Aby všichni byli jedno!". Pokoj jeho duši a nám hodně sil pro dobro lásky a spolupráce.