Poslední Vánoce

William Blake, Klanění tří mágů
William Blake, Klanění tří mágů

Svou povahou mi byli vždycky blízcí existencialisté. Všechno u nich má fatální význam. Nic není jen "jako", ale vždy je to absolutní. Východisko, které nacházejí, po letech svých osobních krizí a prožitků, bývá různé. Mým východiskem je Ježíš. Cítím před ním svou absolutní lidskost, i mrazivé chvění, že tento den může a v podstatě je i mým posledním dnem. Vím, že tento den je poslední, kdy mohu odpustit. Druhým i sobě. Vím, že tento den mohu říct zároveň jsem hříšník, nic víc, stejně jako jsem milovaný syn, nic víc. Víra se totiž neukrývá někde v daleké budoucnosti, v našem polepšení, ale je přítomná nyní a zde. 

Když si představím své poslední Vánoce, pak už nechci investovat čas ani energii do věčného zdůvodňování, ani nemusím řešit, jaký to všechno mělo mít smysl. Je čas a místo jen na radost z přítomnosti, která je darem sama o sobě. Je darem zabaleným do našich těl, které tu dnes jsou, a zítra mohou zmizet. 

Tajemství slavnosti narození Krista, mysterium Vánoc, proměňuje a posvěcuje každou lidskou přítomnost. Jsou-li tyto Vánoce mé poslední, pak je jasné co chci druhým dát pod stromeček. Chci jim dát trochu radosti ze života, trochu lásky a trochu sama sebe, protože vím, že i oni nesou těžký kříž. 

Včera jsem u sochy Panny Marie prosil, aby nám Matka Boží dala svého syna. A právě tehdy mi došlo, že přijmu-li Krista od ní, mohu-li se jej vůbec nějak dotknout, pak  vím, že i já jsem jejím synem, že i já musím jít dál a nést s dalšími lidmi, dcerami a syny Božími, tajemství kříže. A proto ona radost, která se občas nemá sílu smát. Proto ta trochu lásky, která mizí v davech, a proto ten kousek sebe sama, protože právě v takové nedokonalosti se nám dostává života. 

O tom zda budou či nebudou tyto Vánoce poslední já nerozhoduji, a jsem za to rád. Jediné co vím, že každý den se probouzí naděje světa spolu s námi, a my rozhodujeme, zda skrze odpuštění vstane i druhý den. Tak velkou máme moc, která z nás může učinit buďto soudce a odsouzené, nebo děti Mariiny.