Milujte své nepřátele

23.02.2020

Ježíš řekl svým učedníkům: "Slyšeli jste, že bylo řečeno: 'Oko za oko a zub za zub'. Ale já vám říkám: Neodporujte zlému. Spíše naopak: Když tě někdo udeří na pravou tvář, nastav mu i druhou; a tomu, kdo se chce s tebou soudit a vzít tvé šaty, ( tomu ) nech i plášť; a když tě někdo nutí, abys ho doprovázel jednu míli, jdi s ním dvě. Tomu, kdo tě prosí, dej, a od toho, kdo si chce od tebe vypůjčit, se neodvracej. Slyšeli jste, že bylo řečeno: 'Miluj svého bližního' a měj v nenávisti svého nepřítele. Ale já vám říkám: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. Tak budete syny svého nebeského Otce, neboť on dává vycházet svému slunci pro zlé i pro dobré a sesílá déšť spravedlivým i nespravedlivým. Jestliže tedy milujete ty, kdo milují vás, jakou budete mít odměnu? Copak to nedělají i celníci? A jestliže pozdravujete své bratry, co tím děláte zvláštního? Copak to nedělají i pohané? Vy však buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec." (Mt 5, 38-48)

Sestry a bratři.

Možná také věříte, že čas plyne a utíká. Že včerejšek je nenávratně pryč a autobus nebo vlak zvaný přítomnost nás už zas veze vstříc (světlým zítřkům, šťastné budoucnosti, nebo naopak hrůze, které se obáváte). Tak vidí svět čas, který je mu dán. Ale, co když je čas podobný kapkám deště, sněhovým vločkám, nebo okvětním lístkům růží, které padají z nebe. Co když je čas sám o sobě prostorem a místem k tomu, abychom byli spolu a byli šťastní a o nic jiného nejde...

Dnes jsme slyšeli Ježíše jak nám říká, abychom milovali své nepřátele. Obvykle si vzpomeneme na někoho, kdo nám leží tzv. v žaludku. Sousedka, bývalý manžel, kolega v práci, náš nadřízený, politik nebo člověk jiného smýšlení. A teď si zkuste představit jak svou rukou na tohoto nepřítele ukážete. Sevřete pěst a namiřte k němu ukazováčkem. Kam míří ukazováček? A teď si tu dlaň prohlédněte. Kam míří prostředníček, prstečníek a malíček? Tři prsty, hned tři ukazují mimoděk na sebe sama.

Jan Hus o tom, cosi naznačil ve svém dopise z vězení. Ale to ještě není ono. Přesto je to už blízko: A Čechové, nejukrutnější naši nepřátelé, dali nás jiným nepřátelům v moc a u vězení. Prosím abyste za ně Boha prosili.

Milujte své nepřátele! I ty uvnitř. Potřebují objemout, najíst a napít. Těžko se jim rozumí, když je vězníte někde hluboko. A taky chystají vzpouru a útěk. Ale kdo před kým má utíkat. Milujte je. Jsou vaší součástí a místo poprav a bičů, zkuste odpuštění.

Víte tahle Ježíšova slova nesmírně moc oslovila C. G. Junga. On si ve své Červené knize poznamenal: "To, že jsem nasytil hladového, odpustil urážku a začal milovat svého nepřítele, to jsou velké ctnosti. Ale co kdybych zjistil, že nejnuznější ze všech žebráků i nejdražší ze všech utrhačů dlí v mém nitru a že jsem to já, kdo je tak potřebný almužen vlastní laskavosti a že já jsem tím nepřítelem, kterého je nutno milovat... Co potom?"

Čas je možná vskutku tím, co padá z nebe jako dar. Jako milost k odpuštění a smíření. Ne přímá linka životem směr konečná na Otylce (ČB hřbitov) nebo zdejší kolumbárium. Není to ani koláč sledovanosti nebo vývoj HDP. Je to milost v němž může být minulost posvěcena, přítomnost žita a budoucnost otevřena pro Boha (ne naše soudy). Hledat nepřátele vně, hledat je jinde než v sobě je přirozené, pokud chodíme do čtvrté třídy. Ale není to normální, pokud žijeme opravdu dospělý život.

Náš život, nebyl vždy dobrý. Je plný duchů minulosti. Plný stínů. Je v něm mnoho pádů a chyb a ještě víc obav z těch příštích. Pro Ježíše tohle nebyl problém, ale naopak velký poklad. Právě na smetišti našeho života můžeme najít ty nejpodstatnější odpovědi, kterých jsme se rychle zbavili.