Pár centrimetrů ode dna

27.02.2020

Než dopadneš bude se ti zdát, že nic nemá smysl, že to nemá řešení, že všeho zla jen přibývá. Chceš utýct, skrýt se, zavrířt dveře a zastavit bolest. Aspoň na chvíli. Je jedno jestli lahví něčeho tvrdýho nebo práškama, nebo čímkoli jiným.

Než dopadneš, budeš potřebovat pomoc, budeš volat, budeš vysílat signály, ale zároveň budeš všechny ubezpečovat o tom, že ti nikdo nepomůže. Taková tma je těsně před tím, než se dotkneš bosýma nohama samotného dna.

Ani tenhle text tě nepřesvědčí. Nikdo neví, jak velkou cítíš bolest, a co všechno je s tím spojený. Ostatní vědí, co je to bolest, ale tu Tvou opravdu neznají, ani nemůžou. Ale můžou být s Tebou. 

Jenomže naděje existuje. Byli lidé, kteří přežili Osvětim nejen díky štěstí, ale taky díky tomu, že neztratili naději. A právě tihle lidé přežili i kvůli nám. Třeba Viktor Frankl, který prošel právě tímhle peklem napsal, že člověka nemůže udolat nic, pokud si přeje žít. Zkrátka řekl životu Ano i tam, kde byla jen smrt a bolest.

Než dopadneš na dno, budeš chvíli sama. Nikde není samota tíživější, než právě tady. Když není nikdo kolem, kdo by Tě objal, kdo by Ti řekl, že za to stojíš. Možná jsi všechny zahnala už dávno, a teď toho lituješ. Ale jsi právě tady a teď. 

Pár centimetrů ode dna. Ženy i muži ze skupiny anonymních alkoholiků by ti o tomhle stavu řekli nejvíc. Oni totiž prošli i těch pár centimetrů a dno se jim stalo odrazovým můstkem. Je to první krok. První z dvanácti. Pokud chceš tak si o tom něco přečti. První krok je sestoupit na dno. První krok k vítězství je uznat svou porážku. Uznat, že jsi člověk, kterej potřebuje pomoct a obyčejný přijetí navzdory minulosti.

Teď záleží jen na Tobě, jestli dovolíš ostatním, možná z posledních sil, aby ti pomohli. Nepřijdeš o svou důstojnost. Ty ji teprv objevíš. Možná někde pod hromadou špinavýho oblečení, nebo při uklízení flašek, nebo někde ve starým albu fotek. A až jí očistíš, uvidíš jak jsi krásná. Nepřijdeš o své přátele, protože ty teprv potkáš. Najednou najdeš prostor, kde nebudeš muset nic hrát a se zaťatou pěstí předstírat, že "to dáváš". Bude to místo, kde jsou dovolený slzy, kde je možný bejt zranitelnej a zraněnej, ale zároveň to bude místo, kde už nehledáš viníky a vidíš celou pravdu. Včetně toho, že jsi jedinečnej a zárzačnej člověk, kterej odvahou pár centrimetrů ode dna, dodá v budoucnu sílu desítkám dalších lidí.

Neboj se, věř a klidně spadni. Protože první krok je, že se zvedneš a znova postavíš na nohy. Taky jsem to prožil a zažívám. A jak říkal Martin Luther King: "Vykročte ve víře. Nemusíte vidět celé schodiště, jen udělejte první krok."

Tvůj Filip

Kde hledat pomoc na dně?

Zkrátka v krizi (jakákoliv duševní krize)

https://www.bohnice.cz/wp-content/uploads/letaky/CKI.pdf

Problémy s pitím a závislostí

https://www.anonymnialkoholici.cz

Duchovní doprovázení

poustevna@bratrfilip.cz