Poutník nebo turista

Je čas dovolených. Cestujeme, navštěvujeme krásná místa, moře, kláštery, města, tady v Čechách, na jihu Evropy, nebo na dalekých kontinentech. Neuvoď nás do pokušení. Modlíme se a přitom mnoho z nás třímá v rukou mobil se superfoťákem. Co nevidí naše duše, snaží se odchytnout čočka objektivu v mobilu. Už v dávných dobách lidé putovali. Navštěvovali svatá místa. Loňské září jsem byl v Izraeli. Náš průvodce opakoval "dýchejte, vnímejte, a nefoťte, nejste turisti, ale poutníci." Jenže to by nikdo neviděl, kde jsme. Nikdo by nemohl lajknout naší fotku u zdi nářků nebo na Olivetské hoře. Turisti fotí, poutníci jsou stále na cestě. Jejich pouť zahrnuje Svatou Zemi, stejně jako cestu na odběry v Ikemu, nebo do železářství v Blatné, z práce nebo na poštu. Poutníci jdou spolu a vypráví si své příběhy, seznamují se, půjčují si si to, co chybí druhému (zubní pasta, sprcháč, náplast na puchýře). Nemají čas na suvenýry, ale jsou rádi za společně vypitou lahev vína, za chladnou vodu, kde smáčí své unavené nohy, za ráno na úpatí hory, za večerní kafe, za kamínek u cesty nebo mušli na pobřeží. Krásné léto přeju všem poutníkům a turistům přeju, aby někdy zažili pouť. To putování, které se neodehrává v kruhu (fr. tour), ale jde hloub, snad ve spirále, a s někým.