Požehnání dceři

05.09.2020

Slzy této chvíle mi připomněly, že jsem také otec dcery, a že zplodit dítě, nějak se o něj starat, je docela něco jiného než pro ni otcem zkrátka být. Být své dceři požehnáním. Požehnat ve všem, co dělá a jaká je. Požehnání veškeré její jinakosti. Dlouho jsem se bránil jí poznat v tom nejdůležitějším - na její cestě stát se ženou. Vím, že ten, který se s ní právě loučí, jí miluje. Tak jak nejlíp umí, jak nejvíc cítí. Je to dobrý chlap, má v očích stejné slzy ze stejného pramene, a ona si vybrala nejlíp. Možná mají před sebou dlouhou nebo krátkou cestu, to neví nikdo. Ale ať je jejich cesta požehnaná a svatá. Ať se milují duší i tělem, protože tak je to dobře.

Můj táta už tu není. Mám vědomosti jenom takové, které jsem se od něj naučil. Vědomosti velmi nedokonalé, protože ani on na tom nebyl líp a já nikdy nebyl pozorný žák. Odráží se v tom dědičná nevědomost.

Snad i proto jsme všichni ponořováni hlouběji a bolí to, abychom čerpali z něčeho, co není v knížkách a nikdo vám to "za vás" neřekne, ale je to ta jediná největší Pravda a Láska. Obejmutí. Pláču už teď, když se k tomu chystám. Nezáleží na tom. Vloni mě takhle objal táta, a bylo to pro mne víc než cokoliv. Snad je to ono.

Děkuju Ježíšovi, že stále mluví o Otci. My tátové tu spíš nejsme, než jsme, a pokud jsme, tak hlavou někde jinde a pro jiné. Nevíme, že naše dcery potřebujou slyšet a vědět, že jim žehnáme. Dochází mi to teprv pár týdnů. Tolik z nás rychle umřelo, zmizelo a uteklo, skrylo se, nebo se upilo, že Ony pak hledají jinde a nikde nenajdou to, co máme jen my. Jak někdo krásně řekl. Požehnání je poklad prázdných rukou a tohle bohatství máme všichni.

Tak jako jáhen si jde pro požehnání před čtením evangelia, i já Tě teď prosím: "Otče prosím o požehnání!" A prosím o modlitbu i vás všechny, o modlitbu za uzdravení světa i v tomto hodně zraněném a bolestivém místě.

Svět potřebuje požehnání a času nezbývá. Krátí se zatraceně rychle. A my jej plýtváme na nesmysly, hádky, spory, zbytečné obavy, zabýváním se minulostí. Ale každý z nás potřebuje vědět, že je dobrý takový jaký je. Že je dobré, že žijeme. Je dobré, že jsem muž. Je dobré, že jste žena. Je dobré, že jsme takoví jací jsme. Je to dobré a svaté, a žádná vina, hřích nebo bolest na tom nic nemění. To na Tobě záleží, protože skrze tebe záleží i na nás všech.