Požehnání

Koncem loňského roku mi kamarádka napsala do mailu "možná nevím kdo jsem, ale vím koho miluju, možná nebudu v nebi, ale pak tam asi nebude ani Bůh, protože vím, že on miluje mně i jí,....moc bych stála o to, abys nám požehnal, protože já i moje láska věříme v Krista...."

Nedávno jsme se sešli. Když jsem viděl jak se ty dvě drží za ruce, jak se ve svých čtyřiceti a pětapadesáti letech rozhodly udělat tenhle krok, tak mi samozřejmě běželo hlavou všechno to nepochopení a odsudky, které to možná vyvolá.

Pohled na kříž v kanceláři, kde jsme seděli mě ale vrátil zpět. Zemřel za všechny, aby všichni měli život. Ne někteří, ale všichni! Naprosto radikální láska, kterou ukřižovali ti, kteří žili zbožně, podle pravidel, ale míjeli lidské srdce, aby se nedostali do řečí.

Nesdílím víru ve velkého šmíráka lidských ložnic, ani víru vykastrovanou a bezpohlavní, ale doufám v Boha, který -pokud jde o srdce - kašle na pravidla.

Jsem za tyhle dvě ženy moc rád a děkuju jim, a to požehnání se uskuteční.