Pozice strachu

modlitba je způsob jak vstoupit k lásce
modlitba je způsob jak vstoupit k lásce

Strach není hezké slovo. Přesto stále rezonuje někde uvnitř našeho srdce. Anthony Mello v knize Bdělost říká, že jsou jen dvě pozice z kterých jednáme: strach a láska. Když například pomlouváme druhé, bojíme se o svou vlastní pověst. Když voláme po rychlém řešení, bojíme se, že to tak zůstane. Naše zabezpečené domy, účty, auta, dokonce i všudypřítomné kamery, to všechno je strach. Můžeme si namlouvat, že jde o naši bezpečnost, ale i to je strach. U sebe bojuji se strachem o to, jestli budu přijat druhými. To je můj strach. U kořene tohoto strachu je bolest z opuštění. Dlouhé roky jsem to uvnitř sama sebe popíral. A tak jsem nakonec dospěl k tomu, co popisuje Hubbard jako strach z toho, že udělám chybu. 

Z lásky koná člověk jinak. Jsme-li v lásce (dokážeme-li v nímat lásku jako naši součást) nebojíme se, že nebudeme perfektní, dokonce i bolest, kterou právě prožíváme, neseme s vírou, že bolest nemá poslední slovo. Ježíš slyšel od Boha několikrát "Ty jsi můj milovaný syn." I on to musel slyšet. Kněz Ladislav Heryán ve svých knížkách neříká lidem nic jiného, než právě tohle. On, snad jako první u nás, pochopil, že tohle je úkolem církve: "říkat lidem, že jsou milovaní a pomáhat jim v tom, aby to zažívali ve společenství církve". O nic jiného tu nejde. 

A tak k dnešní meditaci, kterou můžeme konat celý den, nabízím slova kněze Ladislava Heryána: "Je mnohem krásnější lidi přijímat se soucitem a velkorysostí takové, jací jsou, snažit se stát se maličkým, a objevit tak něco z Ježíšova pohledu na svět."