Pozitivní myšlení

Žijeme v kultuře motivačních citátů, kurzů pozitivního myšlení, relaxačních technik, v kultuře, kterou u nás uvedl Dal Carnegie knihou Jak získávat přátele a působit na lidi. Zaměřeni na úspěch jsme ztratili schopnost naslouchat Ježíšovi, pro kterého žádný člověk není beznadějný případ. Prvním poselstvím evangelia je naděje, dar, který jde docela jiným směrem než všechny kurzy afirmativních technik. Henri Nouwen v knize Tady a teď píše: "Zatímco optimismus nás přesvědčuje, že v životě se brzy věci změní k lepšímu, naděje nás zbavuje potřeby předpovídat budoucnost a umožňuje nám žít v přítomnosti s hlubokou vírou, že Bůh nás nikdy neopustí, ale splní největší přání našich srdcí." 

Podobně jako bohatému mladíkovi, který odešel od Ježíše smutný, ačkoliv všechno dělal správně, i nám jedno schází (Mk 10,21). Jít a prodat všechno co máme, to je znamením přijetí daru naděje. Ne, zcela jistě nás Evangelium nenabádá, abychom odešli do lesů a tam se živili kořínky a houbami, zcela bez prostřeků. Problém je v tom, že víme přiliš mnoho, absolvovali jsme již příliš mnoho výcviků a máme velké zkušenosti, a toho všeho se tak křečovitě držíme. Připoutáni řetězem k tomu všemu je opravdu těžké vstoupit do míst, které nazývá Bible Božím královstvím