Před spaním

Michelangelo Buonarroti, skica ukřižování
Michelangelo Buonarroti, skica ukřižování

Světci nás fascinují svou prostotou. Oni stojí před Bohem vždy téměř nazí. Když mluví je to spíše prosté než filosofické, když jednají - nechtějí nic získat, ale spíš darovat. Duchovní cesta, kterou v životě prošli, byla plná ztrát a odkládání. Tady se rodí jejich nahota a prostota. Nejde tu jen o majetek, krásu a sílu. S apoštolem Pavlem říkají všichni dokola "všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko" (Filipským 3,8). Jestli je v něčem rozdíl mezi světem a duchovní cestou, pak přesně tento fakt. Před Bohem ztrácíme svou pravdu, čest, názory, výhry i prohry, nic z toho v blízkosti Lásky neobstojí. Poslední dobou si před spaním opakuju slova Matky Terezy: "Večer před spaním, se jednoduše zeptej: Co jsem dnes udělal pro Ježíše, co jsem dnes udělal s Ježíšem? Podívej se na své dlaně. To je nejlepší zpytování svědomí." A tak mi dochází, že je tam hodně skutků, které jsem uděla pro sebe, pro církev, pro druhé, ale udělal jsem to jen sám. A tak to zůstává plné zásluh - prázdné od Lásky. Díky za každý den, kdy to můžu zkoušet znovu.