Příběh o bílém šátku

Jeden dvacetiletý mladík pošpinil své rodiče. Šlo o záležitost, která rodičům zničila pověst. A otec řekl Janovi, který se špatně zachoval: "Jane, vypadni! A už se sem nikdy nevracej!"

A tak Jan odešel, cítil se zničený, ale odešel. O několi týdnů později ho začaly sžírat výčitky a řekl si: "Já jsem opravdu špína a darebák, musím tátu požádat o odpuštění." Ale měl takový strach, že ho otec vyhodí z domu, že mu raději napsal: "Tati, opravdu jsem vás pošpinil, žádám tě za odpuštění. Chtěl bych se vrátit domů. Píšu ti, ale nedám sem adresu. Moc se bojím, že řekneš ne. Jestli mi odpustíš, pověs bílý šátek na jabloň před domem, prosím Tě. Víš, myslím tu alej jabloní před domem. Pověs bílý šátek na poslední jabloň."

Za nějaký čas řekl svému bratrovi a příteli Markovi: "Prosím tě, Marku, pojď se mnou. Musím to vědět. Uděláme to takhle. Odvezu tě až domů. Pět set metrů od domu převezmeš řízení, já si sednu vedle tebe na místo spolujezdce. Zavřu oči. Ty pomalu projedeš alejí. Zastavíš. Když tam bude bílý šátek, půjdu domu...Když ne, už se nikdy nevrátím." Jak řekli, tak udělali. Pět set metrů od domu předal Jan volant Markovi, posadil se na místo spolujezdce, zavřel oči a auto pomalu projelo alejí jabloní až k poslední jabloni před domem. A Jan se se zavřenýma očima zeptal Marka: "Prosím tě Marku, jsi můj kamarád a bratr, řekni mi, jestli táta pověsil na jabloň před domem bílý šátek!" A Marek mu odpověděl: "Ne, Jane, není tu šátek na jabloni před domem, jsou jich tu stovky po celé aleji..."

Bratři a sestry křesťané, katolíci, protestanti, pravoslavní, muslimové, židé, buddhisté, ateisté nebo agnostici, buďte milosrdní. Ať se to ve vašem srdci jen hemží bílými šátky.

Tak budeme konat zázraky každý den.

...

Guy Gilbert, Evangelium podle svatého lotra