Připraven zůstat i odejít

moje poutnický boty - foto: Jan Vávra
moje poutnický boty - foto: Jan Vávra

Před sedmi lety jsem byl zvolen biskupem plzeňské diecéze Církve československé husitské. Teď můžete znovu vhodit lístek s mým jménem, nebo prázdný lístek jako přání změny. V posledních letech se mi dostalo vnitřní svobody, a tak vás prosím - buďte i vy naprosto svobodní. Nezáleží na funkcích, ale na hledání Krista. Bez něj nemá naše úsilí žádný smysl.

Mám před očima všechny své chyby a selhání. Je jich nepočítaně. Z některých jsem se poučil, jiné nepochopil. Mnohé mi může odpustit jedině Bůh. Často jsem se choval jako sobec. Vidím samozřejmě i úspěchy a malá vítězství, které by se nestaly, kdybych kolem sebe neměl desítky přátel, a které jistě poslal právě Ježíš.

Kristus stále bere na sebe naše slabosti a naše nemoci nese na svém těle, jak čteme v evangeliu. A tak děkuju nejprv nemocným i nemocem svého těla a duše, protože skrze tuto slabost je zároveň vidět i Ježíš a s ním i naděje a přátelství. Nechci zapomenout na poděkování mým rodičům - tátovi i mámě, mé ženě Miladě i dětem! To oni mi darovali tolik lásky, abych přežil. Děkuju i vám přátelé a kolegové. Cítím velkou vděčnost, že jako biskup jsem celou tu doby nebyl sám jako Miloš Jakeš, ale, že jsme byli SPOLU. Moc děkuju Martě, Mirce, Ivanovi a především Richardovi a Lukášovi.

My rozhodně nejsme skomírající společenství, ale máme všude kolem sebe lidi, kteří jsou v učení největšího Mistra a jsou vážně skvělí. Nejsou to samozřejmě jen kněží, ale i celá řada laiků. Kdybych se v tomhle mýlil, pak bychom dnes neviděli bubnující Klatovy, houf mladých lidí v Horažďovicích, krásné lidi tady na Palačáku, zástup sociáně vyloučených na Čtyráku i hluboké společenství víry v Suchém Vrbném. Ano tam všude se schází mnoho lidí a mají tam svůj duchovní domov, stejně jako v Písku, Prachaticích, Mirovicích, Chýnově, Rudolfově, Mariánkách, Plzni, Katovicích a všude tam, kde jsme to nevzdali. Možná to nevíte, ale v naší diecézi celkem sloužíme na více než sedmdesáti místech Jihočeského, Plzeňského a Karlovarského kraje! Jsou to i nemocnice, školy, domovy seniorů, ústavy sociální, zdravotní i psychiatrické péče, věznice. Děkuju lidem z píseckého hospice Athelas, trhosvinenského Nazaretu i borovanského Domečku. Dík taky za všechny kopance do biskupského zadku i za všechna obejmutí, za trpělivost a lásku, se kterou jdem neprošlapaný stezky - protože jen ty vedou k Bohu. Všichni jste v mnohém daleko lepší než já (Bohu díky). Proto vím jistě, že naše církev má tolik naděje. Chci abyste to věděli a cítili taky. Je v tom veliká radost, jak nás Bůh znovu staví na nohy, jak s náma všema naplno počítá.

Vím, že mnoho věcí vidíte jinak. Z každého místa, kde člověk právě je, je obzor trochu jiný. Ale to právě ze všeho nejvíc potřebujeme. Abychom nebyli slepí, musíme se dívat z vrcholků hor, ale i rovin a údolí, a dokonce i ze dna propasti. Milí přátelé, ať už se rozhodnete dnes jakkoliv, bude to dobře! Bůh nám daroval jednotu Božích dětí, dětí svobodných a plných radosti. Nejsme oligarchická instituce plná strachu, ale církev Kristova, společnství svobodných občanů Božího království. Naše cesta povede vždy k Mistrovi. Někdy se možná ztratíme, ale jenom proto, abychom byli nalezeni, jak napsal pan Tolkien. Proto se nebojím.

Pokoj a dobro vám všem.

bratr Filip

V Mirovicích 22. dubna 2019