Přípravy na neděli 1. července 2018

Neboj se, věř a vstaň!

Jen tři z Ježíšových slov v dnešním evangeliu by mohly klidně sloužit jako roční duchovní program: NEBOJ SE, VĚŘ A VSTAŇ! Všiměte si prosím, co Ježíš dělá a jak to dělá, jaká je jeho terapie. Slyšíte v příběhu nějaké podmínky? "Až budeš taková a taková, až uděláš to a to?" Žádné podmínky, tak čím to je, že Ježíš uzdravuje ženu, která dvanáct let trpěla krvácením a křísí z mrtvých dvanáctiletou dívku?

Nirvána a Boží království

Křesťané dnes používají slova, kterým sami pořádně nerozumí. Například uzdravení nebo spása. Znamená skutečně uzdravení stav dokonalosti? Individualismus dneška nám říká, abychom se postarali sami o sebe. Ježíš se neliší od Buddhy v učení o přítomnosti. Nirvána ani Boží království nejsou někde "za rohem" (po smrti, za odměnu), jsou stále tady. Důvodem proč jsem se rozhodl následovat Krista je ale něco jiného. Ježíš dává svůj život za všechny, jeho vidění je celistvé, patří do něj všichni lidé, vzdělaní, hloupí, malí, velcí, špatní i dobří. Ježíšovo Boží království je místem pro VŠECHNY.

Už nemusíme dál zraňovat

Latinské slovo "salus"(spása) znamená původně znovunalezení celistvosti. Tak se mění i můj pohled na nemoc, které se nemusím za každou cenu zbavit, ale kterou musím nejprve přijmout (vlastně ji doslova obejmout). Anselm Grün popsal největší utrpení našeho světa takto: "Rány, s nimiž se člověk nevyrovná, ho nutí, aby je sám zasazoval a zraňoval sebe nebo jiné lidi." Denně se s tím setkáváme, denně nás zasáhnou rány bičem, které nám uštědřují naši blízcí (neboť ti jediní mají moc nás zranit) a denně jsme to i my, kdo bičujeme svět svými pravdami a obviněními. Svatý Ambrož Milánský v jednom svém kázání řekl: "Nikdo se neuzdraví tím, že zraní někoho jiného."

Smíření uvnitř

V knize Anselma Grüna (Buď dobrý sám k sobě, 1997) se dočteme, že se budeme celý život učit důvěře Božímu milosrdenství, které se dotýká i mě samotného: "Smířit se se svými chybami, slabostmi a vášněmi, zacházet s nimi vlídně, místo aby člověk na ně řval; dovolit si, aby to všechno bylo."

Denně čelíme strachu, nevíře (pocitu osamění) a bolesti pádů, které nás neustále sráží. Zoufalost nás směřuje k peklu sebe(obviňování). Promítáme ty nejčernější stíny dovnitř i ven, soudíme a odsuzujeme. Strach nám nedovolí víc. Proti tomu stojí Ježíšův léčivý způsob: "neboj se, věř a vstaň!"

Na začátku jsem položil řečnickou otázku, čím to je, že Ježíš uzdravuje a křísí mrtvé? Z mých chatrných životních poznání mohu říci snad jen to, že Ježíš vidí všechny lidi jako milované Boží dcery a syny, sám je miluje a místo, na kterém se nachází - posvěcuje svou přítomností tak, že všechno se stává znovu vitálním.

Terapie lásky

My všichni musíme být uzdravováni z falešných představ o Bohu, z představy, že můžeme sami zvládnout všechna protivenství (potud mi dnes moderní víra "v sebe sama" přijde vskutku obludná), musíme projít terapií lásky. Jeden stařičký kněz nedaleko Vodňan se prý na sklonku svého života modlil po bohoslužbách tuto modlitbu: "Bože ať o tobě nemluvíme, ale ať se navzájem milujeme." Mnozí si tehdy říkali, že pan farář je už senilní, a tak nad touto modlitbou jen mávli rukou a pousmáli se. Nicméně po letech si farníci na tuto modlitbu vzpoměli a dost často o ní vyprávějí. Snad i proto, že pochopili, že pan farář je doopravdy miloval, že před sebou neměli senilního člověka, ale světce. 

Zdá se, že naše církve netrpí nedostatkem teologie, ale nedostatkem lásky. My sami trpíme tím, že nedokážeme přijímat lásku, a tak ji ani nedokážeme dávat.

Přeji vám krásnou neděli, pokojné dny a hodně prázdninové lásky ;) 

Biblické texty na 13. neděli v mezidobí: Mdr 1, 13-15; 2, 23-24 / 2 Kor 8, 7. 9. 13-15 / Mk 5, 21-43 

----

Bohoslužby nemocných pokračují i o prázdninách každé pondělí od 19. hodin (vracíme se k původní hodině na přání věřících).