Přípravy na neděli 22. července 2018

Milovaní přátelé, posílám přípravy ke kázání na neděli (ke svátku Marie Magdaleny). Doufám, že v nich najdete nějakou inspiraci.

ŽENY KOLEM JEŽÍŠE

Mezi učedníky patřily i ženy. O tom nám dává zprávu Lukášovo evangelium (Lk 8, 1-3): "Potom Ježíš procházel městy a vesnicemi a přinášel radostnou zvěst o Božím království; bylo s ním dvanáct učedníků a některé ženy uzdravené od zlých duchů a nemocí: Marie, zvaná Magdalská, z níž vyhnal sedm démonů, Jana, žena Herodova správce Chuzy, Zuzana a mnohé jiné, které se o ně ze svých prostředků staraly." Patriarchální představa podoby církve je ovlivněna přístupem největší církve u nás, ale to ještě neznamená, že by to byla pravda. Ostatně pravda je vždy tichá a pokorná, a je třeba jí hledat s otevřeným srdcem. V evangeliích nacházíme celou řadu zmínek o ženách, které doprovázely Krista (počínaje jeho matkou Marií, přes sestry Martu a Marii, Zuzanu, Janu a další, včetně dnes zmiňované Máří Magdalské). O Máří Magdalské víme stále velmi málo. Mnohé je zastřeno tradicí, gnozí a nánosy času. Přesto se pokusme odpovědět si na otázku, kdo byla tato žena, a čím je tak fascinující.

Magdala (Migdal - Věž) je malé městečko na břehu galilejského jezera. Migdal je relativně moderní městečko, které vzniklo až v roce 1910, na místech kde v helénských časech stávala právě starobylá Magdala, která někdy kolem sedmého století ztrácela na významu a byla už jen malou osadou.

Jak jsme poznamenali už na začátku, Máří Magdalská byla uzdravena Ježíšem (vyhnal z ní sedm démonů). Nehledejme hned jednotlivé hříchy, kterých se dopustila, a už vůbec se nenechme spoustávat papežskou sexuální fantazií Řehoře Velikého, který šest století po Kristu prohlásil, že Máří byla prostitutka. Sedmička je v hebrejské tradice symbolem plnosti. Jde tedy pravděpodobně o to, že Máří byla uzdravena od veškerého zla: "Marie, zvaná Magdalská, z níž vyhnal sedm démonů." (Lk 8,2)

MAGDALENA V BIBLI

Tradice spojuje jméno Máří Magdalské s ženou, která umývala Ježíšovi nohy (Lk 7,47). V uvedeném úryvku, ale její jméno není.

Naopak jméno Máří Magdalské najdeme na velmi důležitých místech Bible. Marie Magdalská stojí pod křížem: "U Ježíšova kříže stály jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdalská." (Jan 19,25), přichází jako první k Ježíšovu hrobu a je svědkem vzkříšení: "První den po sobotě, když ještě byla tma, šla Marie Magdalská k hrobu a spatřila, že kámen je od hrobu odvalen." (Jan 20, 1) a setkává se přímo s Kristem, opět jako první: "Ježíš jí řekl: "Proč pláčeš? Koho hledáš?" V domnění, že je to zahradník, mu odpověděla: "Jestliže tys jej, pane, odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já pro něj půjdu." Ježíš jí řekl: "Marie!" Obrátila se a zvolala hebrejsky "Rabbuni", to znamená 'Mistře'." (Jan 20, 15-16). Bible nám nabízí možnost, že byla i při seslání Ducha svatého: "Když přišli do města, vystoupili do horní místnosti domu, kde pobývali. Byli to Petr, Jan, Jakub, Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj a Matouš, Jakub Alfeův, Šimon Zélóta a Juda Jakubův. Ti všichni se svorně a vytrvale modlili spolu se ženami, s Marií, matkou Ježíšovou, a s jeho bratry." (Sk 1,13-14). Ale ani tady nenacházíme nic určitého.

Jistě tedy následovala Krista jako další ženy, stála pod křížem a jako první byla u prázdného hrobu první den po sobotě.

NÁVRAT LIDSKÉ DŮSTOJNOSTI

Sedm démonů, kteří Máří ovládali značí, že pozbyla ve svém okolí veškerou úctu, čest, že byla doslova "zkažená hříchem", její pověst byla rozcupovaná na kousky. Církevní otcové ukazovali na její nezvládnutou sexualitu (možná s ní měli také potíže, kdo ví). Každopádně je to Ježíš, který Máří neodusuzuje a vrací jí zpět lidskou důstojnost, víru, naději, lásku, pokoj a pravdu, že je milovanou dcerou Boží. Takový skutek je ale mnohem více vnitřní zkušeností, která se odehraje kdesi hluboko lidské bytosti. Nejde o vnější změnu, ale o hlubokou vnitřní transformaci. Odpuštění hříchů se v případě Máří ukazuje jako změna postoje (nikoliv jako vygumování minulosti, jak si to lidé často představují). Ježíš je muž, který je po všech stranách smířen, je celistvý, je králem, a tak může i milovat a dotýkat se druhých lidí. Proto se Marie Magdalské nebojí, protože ví, kým doopravdy je.

APOŠTOLKA APOŠTOLŮ

Marie Magdalská, poté, co se setkala se vzkříšeným Kristem, dostává zvláštní a velmi těžký úkol. Má přesvědčit apoštoly, aby uvěřili ve vzkříšení. To zní docela šíleně, ale je to tak. Přečtěte si celou dvacátou kapitolu Janova evangelia. Ježíš má zjevně nejen smysl pro humor, ale velkou důvěru v ženy, a navíc ví o svých apoštolech své, ví jak jsou "nechápaví". Svatý Augustin říká: "per feminam mors, per feminam vita." Skrze ženu přišla smrt, skrze ženu přišel život. Skrze Evu hřích, skrze Marii Kristus a skrze Máří Magdalskou zpráva o vzkříšení! Zatímco muži hledají sami sebe, ženy se chopily činu!Nechápaví, a snad místy hloupí a sebestřední muži, kteří se nazývají apoštolové nejsou sami, kdo trpí něčím, co je sráží a posouvá mimo posvátný kruh. Slabostí Máří ve vztahu k Ježíšovi je úpěnlivý vztah. Ženy obvykle vidí sami sebe jen skrze vztahy. V tom jí Ježíš musí po svém vzkříšení napomenout a ukázat její poslání ("Nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a pověz jim, že vystupuji k Otci svému i Otci vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu." Jan 20,17). Marie se tak stává apoštolkou apoštolů - jejím posláním je zvěstovat vzkříšení (proto mezi atributy, se kterými bývá zobrazována nacházíme vajíčko - skrytý život).

DALŠÍ TRADICE

V devátém století vznikají další legendy, které nám Máří přibližují jako poustevnici. Z jižní Itálie pocházejí spisy "vita eremitica" (životy poustevníků). Tam nacházíme apoštolku Marii Magdalskou opět. Tentokrát jako obyvatelku pouště, kam se uchýlila, aby zde po třicet let konala pokání, bez šatů, jídla, v tvrdé askezi. Máří pak přináší křesťanskou víru do jižní Francie, kde v Provance (La Sainte-Baum) také v ústraní umírá. Další zprávy nacházíme i v průběhu dalších staletí, přičemž ji samozřejmě zmiňuje i slavná Legenda aurea (cca. 1256). Zhruba takto popisuje Hana Runčíková legendu ve své magisterské práci, která je k dispozici online. Myslím, že je vcelku zajímavé si středověkký pohled na příběh přečíst:

"Maří Magdalena pocházela ze vznešeného rodu, její otec se jmenoval Syrus a matka Eucharia, bratrem jí byl Lazar, jenž vlastnil část Jeruzaléma, a Marta sídlící v Betánii; Maří Magdalena vlastnila hrad Magdala, po němž dostala jméno. Byla však přespříliš bohatá a nadto mladá a krásná, a proto snadno podlehla pokušení a oddala se světským radovánkám a tělesným rozkoším, takže nakonec zcela "ztratila své jméno" a byla nazývána "hříšnicí". Když Maří Magdalena zaslechla, že Kristus je pozván na večeři do domu farizeje Šimona, vydala se tam také. Přistoupila k nohám Krista, smáčela je svými slzami, otírala svými vlasy a pomazala drahocennou mastí - kála se a Kristus jí její hříchy odpustil. Voragine dále líčí, že Kristus i nadále projevoval sv. Maří Magdaleně svou přízeň a vzbudil v ní lásku. Vždy ji s velkou láskou omlouval - před farizejem Šimonem i před její sestrou Martou, která ji kárala za její zahálčivost, když Marie seděla u nohou Krista a naslouchala jeho slovům. Viděl-li ji plakat, plakal též; vzkřísil jejího bratra Lazara a uzdravil její sestru Martu, jež trpěla krvotokem. Stála u kříže, když Kristus umíral, a připravila masti, aby mohla pomazat jeho tělo; jí první se Kristus zjevil po svém zmrtvýchvstání a učinil ji apoštolkou apoštolů. (str. 10.)

KONTEMPLACE

V případě kontemplace života Máří z Magdaly existují různá nebezpečí, o kterých bych se rád zmínil. Jednak je to naše neznalost a rychlé soudy. Vycházíme často z představ (Máří jako prostitutka, Máří jako tajně zamilovaná žena do Krista, lechtivé představy o tom, co Ježíš a Máří asi tak mohli dělat..., etc.). Pokud čteme Bibli (a nikoliv server extra nebo blesk), pak musíme tyto představy zahodit, jako nesmyslné - nebo přinejmenším neověřitelné. Zprávy o tom, že Máří byla Ježíšovou "družkou" máme až z druhého a třetího století. Druhé riziko je vnímat Máří jako "kazatelku proti patriarchátu." Opět nesmyslný pohled. Hříšníci a nemocní, o kterých mluví v Bibli Ježíš jsou muži i ženy (rovným dílem). Ježíš pozdvihuje na nohy nejen muže, ale i ženy. Dotýká se jich a nebojí se, neboť nemá potřebu vlastnit a ovládat. Obě pokušení (redukovat Máří na polepšenou prostitutku, či ji stavět proti patriarchátu) je zapotřebí zavrhnout jako podobně hloupá "řešení". Tváří tvář Máří Magdalské můžeme jen tiše naslouchat, dívat se na ní podobně, jako na sebe sama, s láskou a trpělivostí, a především s nadějí, neboť její životní příběh je především plný naděje, která nezná hranice.

Když se dívám na Marii Magdalskou, pokaždé k ní pocítím ohromnou úctu. Vždyť to byla, ona která odvážně přesvědčuje "velké" apoštoly o tom, že Ježíš byl vzkříšený. To ona je hlasatelkou VZKŘÍŠENÍ, nikoliv jen jakéhosi příběhu, který nedopadl podle představ. Máří má lásku, a jen ta dosvědčuje, že vzkříšení je pravdou i našeho života.

Pokoj a dobro

Bibilické texty: Sk 10,34-42 / Kol 3,1-4 / Jan 20,1-18

----

Bohoslužby nemocných pokračují i o prázdninách každé pondělí od 19. hodin.