Echó a Narkissos

John W. Waterhouse, 1903
John W. Waterhouse, 1903

Fascinující příběh Narkissa a Echó je nedílnou částí kánonu starých řeckých mýtů. Ne náhodou nalezl tento příběh také své místo v moderní psychoterapii. Příběh říční oreádské nymfy Echó a Narkissa, syna říčního boha Kéfísa a nymfy Léiriopé, začíná jedním milostným dobrodružstvím samotného Dia. A protože Héra byla vskutku velmi žárlivou manželkou, a chtěla svého manžela sledovat, vydala se za ním. Do cesty jí však vstoupila Echó, za což byla bohyní Hérou prokleta. Od této chvíle směla opakovat pouze poslední slovo, které před ní bylo vysloveno. 

Echó pak bloudila temnými hvozdy, až jednou spatřila muže, do nějž se zamilovala. Narkissos však miloval jen sám sebe. Stále se nakláněl nad lesní tůní, prohlížel si odraz na hladině, a dokola opakoval jen své jméno. "Narkissos, Narkissos, Narkissos,..." Echó velmi jemně tato slova znovu vyslovovala, a to mladého muže přivádělo přímo do extáze. Echó plakala a byla nešťastná. Nebylo pro ni nic, po čem by netoužila víc, než Narkissova opětovaná láska. Veškerá touha ale byla marná. Echó, celá utrápená, postupně chřadla a ztrácela se. Narkissos stále viděl jen sám sebe, a každý den byl stále posedlejší sám sebou.

Jednoho dne se z Echó stal jen hlas, který přebývá nad propastmi a tůněmi, v horách i lesích a opakuje poslední lidské slovo, které zaslechne. Po Narkissovi zůstal na zemi pouze květ, Narcis, podle starých Řeků "květina smrti". Narkissos se totiž každý den stále více nakláněl nad hladinu, aby spatřil co nejvíce sám ze sebe. Když se nad mužem zavřela hladina a on se utopil ve vlastním obraze, skončil příběh o nešťastné a nenaplněné lásce. 

Podle některých psychologů vypráví tento příběh o naší vnitřní ženě (anima) jsme-li muži, o našem vnitřním muži (animus) pokud jsme ženy. Není to však jen smutný příběh se špatným koncem, už vůbec to není obyčejný příběh, ale mýtus, tedy příběh, který může změnit naše vnímání. Mimochodem velmi podobný příběh najdeme v knize Oscara Wilda "Obraz Doriana Graye." Jistě se v něm zobrazuje celá naše společnost, která je posedlá sama sebou. Vyprávění o Echó a Narkissovi nám ale také otevírá oči, a ukazuje kam až vede zoufalost osamění, neschopnost vyjádřit svou lásku a devastující sebestřednost.