Přípravy na neděli 3. června 2018

Strach z Boha

Mnoho lidí má z desatera strach. Jakoby se báli Boha, který je skrze desatero potrestá, nebo je bude špehovat a čekat až selžou. Pokud tak patologickému obrazu podléháme, pak jsme vyměnili svobodu Božích dětí za ideologii, která nám dává snad pocit spravedlnosti a lepších lidí. Nikdy nám moc nešlo dávat druhým radost (Evangelium = Radostná zvěst).

Mnohem častěji v církvi slyšíme "jsme povinni pojmenovat hřích" nebo "to máte z toho, že jste zhřešili". Od čarodějnických procesů až po dnešní pokusy křížit se s politickými stranami se mnoho nezměnilo. Pokušení strašit Bohem je stále stejné. Vytvořili jsme šíleného (dovolím si říci úchylného) boha, zlaté tele zákonů, nařízení, katechismů, teologických konstruktů.

Anthony Mello vypráví jeden příběh: To mi též připomnělo zase jiného jezuitu, seminaristu, který se mi pořád zdál nějaký smutný, i když se to snažil zakrývat a podle mě dosti neuměle předstíral dobrou náladu. Jednou se v okamžiku hlubokého vhledu dostal zdroj jeho smutku na povrch. Slyšel sám sebe, jak tomuto Bohu, kterému slouží celým svým srdce a duší říká: "Bože já tě opravdu nenávidím. Překazíš mi každou radost. Nemůžu se vůbec radova ze života, když jsi někde blízko. Nedovolíš mi to. Nedáváš mi žádnou svobodu."

Příběh onoho seminaristy jen ilustruje, kam vede povýšení formy nad obsah. Než dal Mojžíšovi Hospodin přikázání řekl mu následující větu: "Když Hospodin kolem něho přecházel, zavolal: "Hospodin, Hospodin! Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný, který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení , který odpouští vinu, přestoupení a hřích..." (Ex 34, 6-7) Zákonem Božím je SLITOVÁNÍ, MILOSRDENSTVÍ, VĚRNOST, ODPUŠTĚNÍ.

Ejhle člověk

Tady na západě jsme mistři ve statistikách. Víme kolik nás je, počítáme návštěvníky bohoslužeb, trápíme se když je nás málo, radujeme se, když je nás mnoho. Na světě je prý víc než 2 miliardy křesťanů. Husitů bylo před válkou téměř milion. Říkám si, že by nám prospěla modlitba za uzdravení od čísel a výkaznictví. Snadno se totiž ztratí duše člověka. Davy mávaly Hitlerovi, Stalinovi, Gottwaldovi. Naproti tomu, pod křížem stálo jen pár žen a jeden učedník. V tom je ten rozdíl. Ve statistikách se neobjeví vztah.

Mě nezajímá dav. Kdybych viděla davy ubožáků, nikdy bych nemohla svoji práci začít. Zajímá mě jen můj bližní, jednotlivec, tomu mohu pomoci, a tak pomáhám. - Matka Tereza

Zákoníci rádi počítají a přepočítávají. Počítají křivdy, hříchy, počítají tváře svých přátel a nepřátel. Pokud chcete ovládat a kontrolovat, pak počítejte, stále dokola počítejte. Pro Ježíše je, ale bližním člověk, který je právě před ním - Nedívá se do "spisu", ale do SRDCE.

Apoštol říká: "Ze všech stran se na nás valí trápení, ale nesoužíme se." Ano to se nám děje. Víra z nás neučinila nezranitelné, ale naopak nás zraněním otevřela. Bůh se dotkl našeho srdce: "Jsme bezradní, ale ne zoufalí." To zákonictví z nás dělá zoufalce, kteří z posledních sil hájí hradby svých pravdiček a minulosti. Ježíš nám vrací důstojnost lidství. Máme svá trápení, ale i tak jsme lidské bytosti, se kterými by se mělo jednat s úctou. Naši bližní mají své bolesti a cítí se bezradní. Možná jim nemůžeme pomoct, ale jednejme s nimi s úctou a laskavostí, s trpelivostí...

Uzdravení proti předpisům

Možná jsme to při prvním přečtení přeslechli, ale uzdravení chromého se odehrává v Synagoze. Tak poznáváme, že Ježíš nejen UZDRAVUJE, ale také VYKLÁDÁ TÓRU. A dnes dokonce vykládá MOJŽÍŠOVO DESATERO. Uzdravení chromého je zároveň výkladem zákona. A to v té nejvyšší možné míře. Naše lpění na zákonech (v širším smyslu i na pravidlech, učeních, etc.) se ukazuje jako otevírání brány tomu nejhoršímu zlu.

Ze všech zlých lidí jsou nejhorší zbožní zlí lidé. - C. S. Lewis

Anseml Grün doslova říká: "Ten, kdo staví zákon nade vše, se nakonec dopouští zla a ničí lidský život." Hřešit ze slabosti těla a duše není pro Ježíše PROBLÉM, ale příležitost. A však konat jakoby spravedlivě, brát si do úst Boží jménu a chtít trestat jeho jménem, to už není jen hřích, to je absolutní zlo. Prosím Vás sestry a bratři, i když je někdy pokušení veliké, bojujme s démonem, který chce zničit Boží jméno, oblepit jej nálepkami krutosti a samolibosti, který se snaží zabít naději a víru mnohých. Ježíšův přístup k chromému je přesně tím, co se musíme naučit. Je to překračování hranic - z lásky. Bůh nás stvořil svobodné. Nejsme otroci a desatero tu není od toho, abychom se jím mlátili přes hlavu. Jsme svobodní lidé, kteří mohou kdykoliv odpouštět.

Biblická terapie

Z terapeutického pohledu je vždy dobré prohlédnout si příběh jako obraz, který mluví k mému nitru. Vždy o nás něco vypovídá, když se začneme ztotožňovat s nějakou postavou.

Například v dnešním evangeliu to může být Ježíš, mohou to být farizeové, nebo to může být onen chromý člověk. Jistě je dobré promyslet si svou vlastní verzi "zákonictví", kde lpím na předpisech, kde se cítím být nesvobodný, kde bych chtěl druhé předělávat, abych se nemusel zabývat sám sebou. Určitě je dobré pohlédnout tam, kde ve mně může působit Ježíš. Kde je to místo plné soucitu, touhy pomáhat a být svobodný? Je vůbec nějaké? A mám k němu přístup?

Přiznám se, že dnes jsem se hned napoprvé podíval na toho chromého člověka. Ruka je symbolem skutků, činů, jednání, práce, doprovázení a milosrdenství. Položil jsem si tedy hned několik otázek, o kterých chci uvažovat a modlit se, abych je přijal:

  • Kde jsem tedy chromý? Kde jsem neschopný skutku? Je to má žena, kterou zanedbávám? Jsou to lidé, na které si neudělám čas? Jsem to já sám, kdo nedokáže natáhnout ruku a požádat o pomoc? Dalším obrazem, který si při čtení představuji, je otázka proč jsem biskupem? Snad proto, aby Ježíš přivedl chromého doprostřed a ukázal svou lásku k němu? A dalším obrazem, který si vybavuji, když nechám evangelium působit, je opět má ruka. Proč vlastně ochrnula? Je to hříchem, nebo únavou, kdy i mé tělo říká, že nemohu všechno zvládnout vlastními silami?

Asi takto pracuje terapie s biblickými příběhy. Vždy je nutné jim dát čas a prostor, vždy je nutné nejen přemýšlet, ale nechat je spíše působit jako obraz.

Pokoj a dobro. Mnoho inspirace v životě a radost z dnešního dne přeje

bratr Filip

Biblické texty na 9. neděli v mezidobí: Dt 5, 12-15 / 2 Kor 4, 6-1 / Mk 2, 23-3, 6


Oznámení na nejbližší setkání:

V neděli 3. června se koná v Mirovicích bohoslužba od 10.h /br. Ivan

V pondělí 4. června bude bohoslužba za nemocné od 18.h / br. Ivan

V pondělí 11. června plánujeme bohoslužbu za nemocné opět v lomu, kde by měl přijmout svátost křtu bratr Petr (prosím, vy kdo jej alespoň trochu znáte, pomodlete se za něj a za zdárný průběh tohoto dne)

Tohle mě opravdu inspiruje, tak jestli si uděláte necelou hodinku času, podívejte se: