Přípravy na neděli 8. července 2018

Kým je pro nás ten, kterého nazýváme Kristus? Znovu stejná otázka. Pro jeho rodinu, pro jeho sousedy, přátele a známé, to bylo jasné. Je to jen někdo, kdo se nad ně povyšuje. Ale začneme trochu jinak. Než se pokusíme o "výklad" evangelia, pokusme se o vědomí toho, co doopravdy potřebujeme, a co je léčivé.

Proč chodit do kostela a účastnit se liturgie, když přece všechno víme? Proč se pokoušet naslouchat a ptát se, když všechno víme? Víme, kdo je Ježíš, víme, kdo jsou lidé kolem nás, víme, víme, a zase jenom víme. Zdá se, že čím víc toho víme, tím větší máme problém. Ne ve vědění samotném, ale v tom, jak moc nás "vědění" odděluje a blokuje. Důležité je také věci cítit, přivonět k nim, obejmout je, dotknou se jich. Důležitý je také instikt, což vědění docela otupuje.

Jeden z nejlepších československých fotografů Josef Sudek v rozhovoru pro časopis Křesťan řekl: "Dám hodně na instinkt. Člověk ho nikdy nesmí otupit tím, že by chtěl vědět všechno. I kdyby se mu to nakrásně povedlo, ztratí instinkt a bude jenom všechno vědět."

Myslím, že instiktem se dá k životu přistoupit a opravdu to pomáhá. Ne že by to nebylo nebezpečné, ale jde to. A možná to je i léčivé (ne všechna zranění jsou smrtelná).

No řekněte, není to někdy přesně tak s naším nasloucháním? Zahanbeně přiznávám, že já tedy mám pořádný problém. Proto potřebuji utišení. Než se ale hladina studánky utiší, můžou se ozvat démonické hlasy. Desítky, stovky, cizích hlasů, které něco chtějí, po něčem volají, obviňují, křičí. Mohou to být hlasy z dětství, z nedávné doby, z práce, domova, ze vztahů, hlasy skutečné i vymyšlené, ale těm není dobré naslouchat. Instikt, nebo chcete-li cit volí život a radost v něm, ale "obviňující" hlasy oddělují, křižují nás, paralyzují.

Vraťme se k tichu a cvičení se v něm. V mém oblíbeném citátu Matky Terezy najdeme tuto výzvu: "Nejdůležitější je ticho. Lidé, kteří milují modlitbu, milují ticho. Nemůžeme se přenést do Boží přítomnosti, pokud se nepřinutíme přenést se do vnějšího a vnitřního ticha. Musíme si navyknout utišit myšlení, oči, jazyk, ducha. Bůh je přítelem ticha. Boha musíme najít, nikdy však Ho nenajdeme v hluku a v agilnosti, v rozptýleném spěchání. Podívejte se na přírodu, v jakém hlubokém tichu roste strom, květina, tráva - jak tiše vycházejí a zapadají hvězdy, měsíc, slunce!"

Brněnský biskup a mysik Juraj Dovala ve své knížce Pozvání do ticha píše: "Starý opat pověděl bratřím: Dostali jsme dar řeči a jazyk máme na to, abychom dokázali vyjádřit obdiv, abychom uměli projevit úctu nebo abychom dokázali dát kráse výraz. Když už máte mluvit, nemluvte moc. Každé nadbytečné slovo je pro stvoření rušivé. Slova jsou energie, která za hranicí tohoto světa vyvolává reakci. Čím hlučnější a užvaněnější je člověk, tím slabší a opuštěnější je jeho duše."  

Opakem ticha je hluk, hluk našich myšlenek, soudů, strachů, tužeb, výkonů. Toto cvičení praktikujeme všichni a jsme v něm opravdu dobří. Tedy já určitě ano. Nedávno jsem spěchal do Prahy na jednu konferenci. Měl jsem tak akorát času, abych to stihl a nemusel překročit povolenou rychlost. Kousek před vysílačem Cukrák se začala štosovat auta. Zapnul jsem blikačky a pomalu dojel kolonu. Dohromady dvě hodiny zpoždění. Došlo mi, že společnost, která spěchá bude mít vždycky zpoždění, kdo jede naplno bude dřív nebo později zastavený nemocí, úrazem, nebo něčím jiným. A to se děje celé naší vyspělé civilizaci, právě teď.

"Nikde prorok neznamená tak málo jako ve své vlasti, u svých příbuzných a ve své rodině." Když slyším tahle slova musím se trochu smát. Napadá mě, jestliže je Ježíšovou vlastí už dva tisíce roků církev, a my jsme jeho rodinou, pak tahle slova vypovídají něco o nás. Že ano? Přiznejme si to, my nechceme doopravické následování, na to je Ježíšův způsob "příliš radikální." My chceme dál žít svůj život, kde můžeme dál soudit druhé lidi, neustále se vymezovat a tak dále. Ježíšova láska je přímo strašidelná. Možná si také myslíme, že Ježíš je cvok. Jeho rodina si to myslela, mysleli si to jeho sousedi. Ono totiž asi vůbec nejde o to Ježíšova slova vykládat, ale víc přijímat, Ježíš milovat a důvěřovat mu, než Jej neustále vysvětlovat a argumentovat.

Cestou k tomu jak poznat, že Kristus je opravdu ten jediný a pravý, kdo nás může uzdravit ze sebe samotných, je opravdu naslouchání. Díky za něj.

Pokoj a dobro

Biblické texty na 13. neděli v mezidobí: Ez 2, 2-5 / 2 Kor 12, 7-10 / Mk 6, 1-6

----

Bohoslužby nemocných pokračují i o prázdninách každé pondělí od 19. hodin. 

V úterý od 18:30 budeme konat vzpomínku na Simonku Jarolímkovou na hřbitově na Orlíku.