Proč jsou z nás kněží

Stali jsme se kněžími prostě proto, že jsme chtěli být lepší. Lepší než ve skutečnosti jsme my, lepší než byli naši rodiče, a lidé kolem nás. Chtěli jsme dokázat to, co je nemožné. Nedokázali jsme se smířit s vlastní minulostí, s vlastními hříchy, s bolestí svou i světa. Proto jsme se stali tím, kým dnes jsme.

Jestli jsme se kdy potkali s Ježíšem, pak to bylo ve chvíli, kdy nám řekl "vstaň a choď a mluv s lidmi o tom, co jsme pro tebe učinil, mluv s nimi o naději." Nikdy jsme ale nebyli lepší, a ani nemáme být, máme být stejní, snad jiní v tom, že jsme se ještě nevzdali naděje. Navzdory tomu, že o tu naději dnes skoro nikdo nestojí.

Občas je náš život jen sérií proher a ztrátou sil. A my to nezvládáme. Někteří z nás se stali fanatiky, jiní pěstují svůj obraz, další pijí a skrývají se. Z nějakého zvláštního důvodu nás ale Bůh neopustil, a kdykoliv nás při našem útěku potká, zeptá se "Kam jdeš?". A tak se vracíme zpět, někdy unavení a bázliví, ale vracíme se.

Skoro vždycky, když nás posloucháte, mluvíme o něčem jiném. Mluvíme o světě, jaký by měl být, mluvíme o druhých lidech, mluvíme o zásadách a učeních, které jsme poznali. Ve skutečnosti prostě většinou jen nemáme odvahu Samaritánky, která běží po městě a vypráví všem, co se jí stalo. Nemáme sílu Magdalény, abychom všem, hned teď, bežěli říct, že on je živý, a že nás zachránil, když už nezbývalo vůbec nic. Ustrašeně jsme se zamkli v našich kostelech, protože se bojíme o sebe, a to je prokletí kněžství.

Naopak skoro vždycky, když se s námi setkáte tváří v tvář, chceme mluvit o naději. A naše požehnání je v tom, že se můžeme setkávat, obejmout vás, a podívat se vám do očí. To je naše požehnání. I když občas zapomínáme a počítáme jako účetní, jako úředníci se díváme do lavic a počítáme ty, kteří nás poslouchali, přesto víme, že setkání s vámi, je přesně to, k čemu nás zavolal.

Ptali jste se, proč jsou z nás kněží. Odpovídám upřímně. Nejsme toho hodni, nejsme ani chytřejší, ani svatější, jsme jako každý člověk. Jediná a podstatná věc tu ale je. Je to jeho milost.

Díky za ní.