Proč pláčou ženy

Ježíš kladl důraz na dvě věci: Za prvé to je Láska a to druhé je odpuštění, jako cesta k ní. Žena, kterou později tradice spojila se jménem Marie Magdaleny, ví, že zhřešila. Neví téměř nic o tom, co Ježíš říká, co ale ví docela jistě, je fakt, že ve svém srdci cítí lásku a touhu po životě. 

Ježíš o ní říká: "Její mnohé hříchy jsou jí odpuštěny, protože projevila velikou lásku. Komu se málo odpouští, málo miluje." 

Církev po staletí vykládá tento text jednoznačně. Hříšná žena oplakává své hříchy. Něco by se ale mohli celibátníci naučit od mužů, kteří žili nebo žijí se ženami, nebo by se to mohli učit přímo od žen. Nesnažte se vykládat ženský pláč. Ženské slzy jsou hlubší a rozmanitější než ty naše. Dost možná ani plakat neumíme. 

Pláč hříšné ženy je pláčem lásky, ale o tom teolog nemusí mít ponětí. Na konci Janova evangelia najdeme zvláštní rozhovor Ježíše a Petra. Víte o čem je? Víte, že není ani trochu o teologii nebo plánech na vybudování prvních kostelů a farnosti? 

Od žen se toho máme ještě opravdu monohé, co naučit.