Prostoupen světlem i temnotou

Latinské slovo "dualis" značí "dvojakost". Žijeme ve světě, který vše, čemu nerozumí, rozděluje na dobré a zlé, černé a bílé, světlo a temnotu. Světlo i temnota jsou vždy navzájem přítomné. Skrze jejich spojení naše oči vidí. Dokážeme rozeznat vše, co je kolem nás právě díky stínům, konturám, kontrastům. Nikdy bychom ale neměli zapomenout na to, že právě ono SPOJENÍ nám dává schopnost vidět.  

Když Dostojevskij v Karamazových odkazuje ke třetí kapitole Genesis, cituje samotného ďábla: "A budete jako Bůh - znát dobré i zlé!" (Gn 3,5).  "Člověk pochopí, že je smrtelný, že nemá naději na vzkříšení! A přijme smrt a přijme ji rád. Bude jako Bůh a všechno mu bude dovoleno."

Staré umění - nést temnou stranu své existence je zapomenuto. Skrylo se v obrazech, básních, v domovech důchodců, na smrtelných ložích, ve snech. Umíme pokřikovat "to je zlé a to je dobré", a přitom jsme nevědomě smýkáni "po hladké stěně nálevky malströmu v kruzích stále menších", jak to kdysi napsal Zahradníček. "Velikonoční víru" nahradila "Víra teologická". Velikonoční víra v UKŘIŽOVANÉHO a (současně) VZKŘÍŠENÉHO, byla nahrazena pouhým vítězstvím.