Radikální obejmutí

04.10.2020

sv. František / Caravaggio
sv. František / Caravaggio

František z Assisi je nám všem blízký svým úsměvem na tváři. Radostí, která je ve skutečnosti pramenem svobody.
Byl svobodný radovat se tam, kde se my všichni tak často trápíme a bereme vážně, zoufáme si a nevíme si rady. Jeho chudoba není zřeknutí se všeho, ale přijetí všeho. V tom je naprosto radikální.
O svatém Františkovi se vypráví, že se často místo modlitby slov, modlil modlitbu slz. A když pocítil útěchu, blízkost Boží, pak vstal a šel, aby se o to rozdělil. Věděl, že bída světa spočívá v tom, že se jeden druhého bojíme a skrýváme se pro své domnělé nedokonalosti. A dělal to celým svým tělem. Západní svět nikdy neměl tak krásného světce, jako byl právě František, který i po téměř osmi staletích ukazuje oč v křesťanství jde: obejmutí, přijetí a požehnání tam, kde právě jsme - ne na piedestalech, ne až něco odčiníme, ale teď hned a tady v našem těle - všemu navzdory. Tak radikální a krásný je právě František, jehož památku si dnes připomínáme.
František objímal malomocné a říkal, že nic nemůže stát v cestě Boží lásce. A tak i my můžeme obejmout to, co v nás není mocné, nebo se nám dokonce zdá beznadějné.