Ráno se nemodlím

Od návštěvy Assisi se ráno nemodlím. Otevřu oči, což je někdy těžké, usměju se a řeknu "pokoj a dobro". A pak ticho. Potřebuji svou ranní dávku ticha. Nejkrásnější jsou rána, kdy můžu jít na procházku. Dívám se kolem a učím se umění nepotřebovat hodnotit a všemu rozumět. Samozřejmě to během celého dne několikrát poruším, ale ráno si to nedám vzít. Je to začátek a v tom tichu je možno spatřit tolik zázračných věcí. 

Ráno v Mirovicích
Ráno v Mirovicích

Někdy si říkám, kolik toho za den Pánu my "věřící" navyprávíme. Ale co když je Bůh spíš jako dítě, které nám toho chce tolik ukázat, zavést nás na podivuhodná místa, a my stále jen nemáme čas, nebo jsme plní svých plánů a snah vzít vše pro sebe. Co, když si ale Bůh chce spíš hrát? Tahle myšlenka mi poslední dobou hodně vrtá hlavou. 

Krásnou neděli.