Richard Rohr

27.09.2020

Vždy se můžeme odrazit se ode dna, kam jsme dopadli. Kdo se nevyhýbá pádu, ale má odvahu pádem projít, přestane se pádů bát. V mnoha kulturách se pádům říká zasvěcení. Dáme-li souhlas Bohu s jeho nabízenou cestou, která je tak trochu vždy nejprve pádem, získáme na oplátku Boží doprovod.

Většina mužů vyrůstá s vnitřní prázdnotou v sobě. Ať už tomu říkáme touha po otci, mužská deprivace nebo osobní nejistota... Když se pozitivní mužská energie, onen způsob, jak se muž cítí mužem - nepřenese z otce na syna, vzniká v mužských duších určité vakuum. A právě do tohoto vakua vnikají démoni.

Mnozí naši lidé si pro sebe vytvářejí své trvale udržované štěstíčko - uprostřed tolika veřejného utrpení. Takový stav spočívá na iluzi o povaze skutečnosti. Může to fungovat jedině tehdy, když se do určité míry před touto realitou zahradí. Říkáme tomu "zapírání". Křesťan ale vytrvale říká: "Přijď, Pane Ježíši." Jinými slovy: "Ať ke mně pronikne plná skutečnost, kosmický Kristus, všechno co skutečně existuje." Vtělení je odmítnutím všeho zapírání. Je to Bůh, který všemu tomu zabahněnému, špinavému, neúplnému a bezmocnosti toho všeho říká své "ano".



Je v nás něco, co nám nedá spát, co nám nedá spočinout, co nepřestává tlouct hluboko uvnitř, je to tichý, niterný nářek .... je to smutný pohled dětí někam za vzpomínky... stále milujeme život a nepřijímáme smrt... Je úžasné žít ohrožen Vzkříšením... žít v umírání a vidět sebe samé již vzkříšené (části básně Julie Esquivelové z Guatemaly)

Nesmrtelný diamant


Naše falešné já (termín navrhl Thomas Merton) je to co myslíme, že jsme. Je společenským výtvorem, díky němuž se můžeme vydat na cestu. Je to soubor dohod mezi naším dětstvím a rodiči, dohoda s rodinou, se sousedy, kamarády, partnerek či partnerkou a dohoda s naším náboženstvím. Často nesnášíme v tomto ohledu změny. Nakonec jej budujeme celý život. Posun za jeho hranice je vždy považováno za ztrátu.

Nesmrtelný diamant


"Čeho se obávám?" "Záleží na tom?" "Bude to tam až do konce?" "Stojí za to na tom trvat?" Musíme se ptát, zda je to strach, co nám brání milovat. Slibuji vám, milost nás dovede k těmto strachům a prázdnotám a milost jediná je vyplní, pokud jsme ochotni vytrvatv tom prázdnu. Nesmíme vykonstruovat svoji odpověď příliš rychle. Nesmíme se příliš rychle usadit. Můžeme tak snadno dát odpověď, abychom se zbavili úzkosti. Zůstávat v Božích rukou, věřit, znamená do určité míry přestat sám ovládat. Musím místo toho ustát určitou míru nejistoty, strachu a napětí. Vyžaduje to praxi a milost. 

Všechno má své místo


Abychom žili v našem těle tady a teď, je také nutné uzdravování minulých ran a mnoha vzpomínek, které, se zdá, že se ukládají v našem těle. Je velmi výmluvné, že Ježíš se obvykle fyzicky dotýká lidí, když je uzdravuje; věděl, kde se ukládají vzpomínky a kam se vrývají do paměti všechny bolesti - je to v těle samotném.... Uzdravující dotek je také součástí zdravých sexuálních spojení, cvičení, objímání...a také důvodem, proč je tak důležité chránit děti od jakýchkoli negativních nebo strach nahánějících tělesných vzkazů. Tělo ví a tělo si pamatuje... Vždycky mne hluboce zklame, že křesťanství bylo jediným náboženstvím, kde se Bůh stal člověkem (vzal na sebe lidské tělo) a přesto máme tak nedostatečný a upřímně, negativní postoj k tělesnosti, fyzickému světu, sexualitě, emocím, zvířatům, zdravým fyzickým cvičením jako je jóga a k přírodě vůbec. Často se mi zdá, že západní křesťanství bylo formováno spíše Platonem (tělo a duše jsou soupeři) než Ježíšem (tělo a duše jsou již jedno). Pro mnoho z nás je tělo více potlačováno a odmítáno než je mysl nebo srdce.

Dýchání pod vodou, překl. Jarda Novotný

Modlitba z knihy Naděje proti temnotám

> Představte si sebe sama před ukřižovaným Ježíšem a uvědomte si, že on na sebe přijal to, čeho se všichni obáváme a co všichni odmítáme: nahotu, vystavení pohledům druhých, zranitelnost, neúspěch. On se stal "hříchem", aby nás od hříchu osvobodil, kosmickým obětním Beránkem, který odhaluje to nejhorší i nejlepší z našich duší těm, kdo na něj dokáží dostatečně dlouho hledět. Stal se naléhavým obrazem toho, co lidé dělají druhým lidem - tak, abychom to viděli ve zřetelných obrysech, kdy je stažena opona odmítnutí. Stal se ukřižovaným, abychom my přestali křižovat. Stal se ukřižovaným, který odmítl druhé sám přibíjet na kříž a tak zastavil nevyhnutelný řetěz smrti. Ježíš na kříži nás všechny vyzývá, abychom se dívali na sebe - i na Boha - jako na oběti lidské zloby.

JEŽÍŠ ŘÍKÁ: "Lide můj, já jsem tebou, jsem tím, co je v tobě krásné. Já jsem tím, co je v tobě dobré a co tak ničíš. Jsem tím, co děláš tomu, co bys měl milovat. Jsem tím, čeho se obáváš, tvoje nejhlubší a nejlepší a nejvíce obnažené já. Tvoje špatnost spočívá převážně v tom, jak se stavíš k tomu, co je v tobě dobré a co je dobré v jiných - a to je opravdu špatné. Bojíš se dobra. Bojíš se mne. Zabíjíš to, co bys měl milovat. Nenávidíš právě to, co by tě mohlo proměnit a co tě promění, a ty se toho bojíš. Já jsem ukřižovaný Ježíš. Já jsem ty. A já jsem celá lidská historie."

A MY JEŽÍŠOVI ODPOVÍDÁME: "Pane Ježíši ukřižovaný, ty jsi můj život. Ty jsi také moje smrt. Ty jsi moje krása. Ty jsi to, čím mohu být. Ty jsi mé celé já. Ty jsi všechno to, co chci, i všechno to, čeho se obávám. Ty jsi všechno to, po čem toužím i všechno to, co odmítám. Ty jsi moje duše, tak strašně opomíjená a přehlížená.

Pane Ježíši, tvoje láska je tím, čeho se nejvíce bojím. Nemohu dopustit, aby mě někdo miloval 'pro nic'. Chci si lásku zasloužit. Nezasloužené důvěrné blízkosti s tebou nebo s někým jiným se hrozím. Začínám vidět, že jsem ve svém vlastním těle obrazem toho, co se děje všude. Chci se zastavit, tady a teď. Chci zastavit násilí vůči sobě samému, vůči světu, vůči komukoli, vůči tobě, můj ukřižovaný Pane. Nechci už nikdy dělat z někoho oběť. A také si nechci sám na oběť hrát. Ukázal jsi mi zcela novou cestu.

Ty sám jsi, Pane Ježíši, odmítl přibíjet na kříž, a to i za cenu, že jsi byl ukřižován sám. Nepřijímáš nikdy roli oběti, nikdy netoužíš po odplatě, šíříš kolem sebe jen odpuštění. Zatímco my na této strašné zemi vraždíme, nedůvěřujeme, útočíme a nenávidíme. Teď vidím, že to nejsi ty, koho lidstvo nenávidí; my nenávidíme sami sebe a omylem tě zabíjíme. Musím přestat křižovat tvé zraněné tělo na této zemi ve svých bratřích a sestrách, v každé formě života, ať je nevinná nebo nese vinu, úctyhodná nebo ne. My všichni jsme tvoje zraněné Tělo, a tys mě vždycky miloval právě v mé nehodnosti. Jak to, že se já ke druhým nechovám stejně jako ty?

Teď vidím, že ty žiješ ve mně a já v tobě. Zveš mne, abych opustil tento nekonečný koloběh iluzí a násilí. Ty jsi ukřižovaný Ježíš, ty mne zachraňuješ. Ve své dokonalé a trpělivé lásce ses rozhodl vstoupit do spojení se mnou. Nesnažím se předstírat, že ti rozumím. Mohu tě jen přijmout, věřit ti a stále děkovat. Jsem místem, kde přebýváš. Rozhodl ses přebývat se mnou daleko více, než jsem se já kdy rozhodl pro tebe. Lituji toho.

Děkuji ti, Pane Ježíši, že ses stal člověkem, protože tak si nemusím předstírat, že jsem Bůh, ani se o to nemusím snažit. Děkuji ti, Pane Ježíši, že ses stal konečným a omezeným, takže si nemusím předstírat, že jsem nekonečný a neomezený. Děkuji ti, ukřižovaný Bože, že ses stal smrtelným, takže já se nemusím snažit stát se nesmrtelným. Děkuji ti, Pane Ježíši, že ses stal podřízeným, takže já nemusím předstírat svoji nadřazenost nad kýmkoliv. Děkuji ti, žes byl ukřižován za hradbami města, žes byl vyhnán a vyloučen jako hříšníci, takže se můžeš se mnou setkat tam, kde cítím, že jsem stále mimo hradby svatosti.

Děkuji ti, že ses stal slabým, takže já nemusím být silný. Děkuji ti, že jsi připustil, aby tě považovali za nedokonalého a podivného, takže já nemusím být dokonalý a normální. Děkuji ti, Pane Ježíši, že jsi připustil, aby tě odmítli, takže se nemusím tak namáhat, abych byl přijímán a milován. Děkuji ti, že jsi byl považován za zkrachovance, takže se nemusím snažit ve svém životě předstírat, že jsem dosáhl úspěchu. Děkuji ti, že jsi se podle obvyklých náboženských i politických měřítek mýlil, takže ani já nemusím mít vždycky pravdu.

Děkuji ti, že jsi byl po všech stránkách chudý, takže já nemusím být ničím bohatý. Děkuji ti, Pane Ježíši, že jsi se stal vším tím, čím lidstvo pohrdá a čeho se bojí, takže já mohu přijmout v tobě sebe sama i jiné. Takže já mohu milovat v tobě právě to, co na sobě nejvíce nenávidím.

Ukřižovaný Ježíši, děkuji ti, že ses stal člověkem. Chci tě milovat. Potřebuji tě milovat.

Pane Ježíši ukřižovaný, ty a já jsme jedno."

...

Modlitba z knihy Naděje proti temnotám, str. 44-46, Richard Rohr