Richard Rohr

27.09.2020

Vždy se můžeme odrazit se ode dna, kam jsme dopadli. Kdo se nevyhýbá pádu, ale má odvahu pádem projít, přestane se pádů bát. V mnoha kulturách se pádům říká zasvěcení. Dáme-li souhlas Bohu s jeho nabízenou cestou, která je tak trochu vždy nejprve pádem, získáme na oplátku Boží doprovod.



Je v nás něco, co nám nedá spát, co nám nedá spočinout, co nepřestává tlouct hluboko uvnitř, je to tichý, niterný nářek .... je to smutný pohled dětí někam za vzpomínky... stále milujeme život a nepřijímáme smrt... Je úžasné žít ohrožen Vzkříšením... žít v umírání a vidět sebe samé již vzkříšené (části básně Julie Esquivelové z Guatemaly)

Nesmrtelný diamant


Naše falešné já (termín navrhl Thomas Merton) je to co myslíme, že jsme. Je společenským výtvorem, díky němuž se můžeme vydat na cestu. Je to soubor dohod mezi naším dětstvím a rodiči, dohoda s rodinou, se sousedy, kamarády, partnerek či partnerkou a dohoda s naším náboženstvím. Často nesnášíme v tomto ohledu změny. Nakonec jej budujeme celý život. Posun za jeho hranice je vždy považováno za ztrátu.

Nesmrtelný diamant


"Čeho se obávám?" "Záleží na tom?" "Bude to tam až do konce?" "Stojí za to na tom trvat?" Musíme se ptát, zda je to strach, co nám brání milovat. Slibuji vám, milost nás dovede k těmto strachům a prázdnotám a milost jediná je vyplní, pokud jsme ochotni vytrvatv tom prázdnu. Nesmíme vykonstruovat svoji odpověď příliš rychle. Nesmíme se příliš rychle usadit. Můžeme tak snadno dát odpověď, abychom se zbavili úzkosti. Zůstávat v Božích rukou, věřit, znamená do určité míry přestat sám ovládat. Musím místo toho ustát určitou míru nejistoty, strachu a napětí. Vyžaduje to praxi a milost. 

Všechno má své místo


Abychom žili v našem těle tady a teď, je také nutné uzdravování minulých ran a mnoha vzpomínek, které, se zdá, že se ukládají v našem těle. Je velmi výmluvné, že Ježíš se obvykle fyzicky dotýká lidí, když je uzdravuje; věděl, kde se ukládají vzpomínky a kam se vrývají do paměti všechny bolesti - je to v těle samotném.... Uzdravující dotek je také součástí zdravých sexuálních spojení, cvičení, objímání...a také důvodem, proč je tak důležité chránit děti od jakýchkoli negativních nebo strach nahánějících tělesných vzkazů. Tělo ví a tělo si pamatuje... Vždycky mne hluboce zklame, že křesťanství bylo jediným náboženstvím, kde se Bůh stal člověkem (vzal na sebe lidské tělo) a přesto máme tak nedostatečný a upřímně, negativní postoj k tělesnosti, fyzickému světu, sexualitě, emocím, zvířatům, zdravým fyzickým cvičením jako je jóga a k přírodě vůbec. Často se mi zdá, že západní křesťanství bylo formováno spíše Platonem (tělo a duše jsou soupeři) než Ježíšem (tělo a duše jsou již jedno). Pro mnoho z nás je tělo více potlačováno a odmítáno než je mysl nebo srdce.

Dýchání pod vodou, překl. Jarda Novotný