Rozhovor o Janu Husovi

6. července si opět připomeneme výročí upálení Mistra Jana Husa. Jaký je dnes jeho význam?

Hus zůstává symbolem hledání pravdy. V dnešní době, kdy se pravda často relativizuje nebo zneužívá, je jeho postoj výzvou k osobní integritě. Nenáboženský pohled na Husa ho vidí jako morálního reformátora, který se postavil proti systému, jenž zneužíval moc. Jeho odvaha říkat nepohodlné věci je aktuální i dnes – v době mediálních manipulací, akademické konformity a společenské polarizace.

Myslíte si, že někdy dojde ke svatořečení Jana Husa?

V římskokatolické církvi určitě ne. V srdcích mnoha lidí už svatým je. Ale obávám se, že jakýkoli formální krok by mohl být zneužit – podnikatelsky, ideologicky. Husův odkaz je příliš živý na to, aby byl uzavřen do jedné církevní definice.

Skončil podle vás na hranici právem?

Ne. Jeho učení nebylo heretické, ale nepohodlné. Sáhl na odpustky, tedy na peníze, a ve spise De ecclesia zpochybnil papežskou autoritu. Viděl církev jako společenství věřících, kde hlavou je Kristus. To je teologie, která je dnes běžná v mnoha protestantských denominacích. Ježíš nikdy neřekl: "Vydejte bloudící světské moci." To, co se dělo s kacíři, je zločin proti evangeliu.

Jaký je jeho význam mimo náboženský rámec?

Hus je postava, která přesahuje církev. Jeho důraz na vzdělání, pravdu a osobní odpovědnost rezonuje i dnes. T. G. Masaryk ho vnímal jako vzor občanské odvahy. V době, kdy se solidarita stává hanlivým slovem a školství se komercializuje, je Hus připomínkou, že vzdělání má být cestou k pravdě, ne k zisku.

Jaký je jeho odkaz v Československé církvi husitské?

Přídomek "husitská" byl zřejmě politicky motivovaný. Hus nebyl zakladatelem husitství, a už vůbec ne jeho militantní formy. Myslím, že by se od násilí distancoval. Zlo se zlem nevymýtí. Československá církev se k němu hlásí formalisticky, ale jeho skutečný duch – hledání pravdy, osobní odpovědnost – je výzvou pro každého, nejen pro jednu denominaci.

Jak Hus vypadal?

Historicky byl menší postavy, spíše obézní. Tím ale nepopisuji sebe (smích). Socha na Staroměstském náměstí je idealizovaná. Šaloun potřeboval monument, ale skutečný Hus byl obyčejný člověk, který se stal mimořádným svou věrností pravdě.

Jaký byl jako člověk?

Z mládí víme, že tropil alotrie jako každý student. Nebyl asketa. Ale později byl neústupný, férový, zodpovědný. Nikdy nic neodvolal. Moderně řečeno – byl autentický. A to je dnes vzácné.

A co jeho vztah k Panně Marii?

To je často opomíjené. Hus jako katolický kněz Marii hluboce uctíval. V jeho spisech najdeme chválu její čistoty, přímluvy i významu v dějinách spásy. Dokonce se ohrazoval proti obviněním, že by její roli zpochybňoval. V jednom ze svých textů prosí Krista, aby odpustil těm, kdo o něm tvrdili, že popírá přímluvy svatých. Marii nazývá "matkou krásnější než slunce, sladší než med" – to není jen poetika, to je hluboká úcta.

Jak by podle vás Jan Hus reagoval na dnešní církevní a společenské poměry?

Myslím, že by byl zklamaný z toho, jak málo se změnilo. Možná by se usmál nad tím, že se jeho jméno skloňuje v souvislosti s pravdou, ale málokdo ji skutečně hledá. A určitě by se postavil proti jakémukoli zneužívání víry k politickým nebo ekonomickým účelům.

Jaký význam má Husova úcta k Panně Marii v dnešním ekumenickém dialogu?

Velký. Ukazuje, že Mariánská úcta není výlučně katolická. Hus Marii vnímal jako vzor pokory a čistoty, ale i jako přímluvkyni. V době, kdy se křesťané snaží hledat společné kořeny, může být právě Mariánská úcta mostem mezi tradicemi.

Může být Hus inspirací i pro lidi mimo církev?

Rozhodně. Jeho životní příběh je o odvaze, věrnosti svědomí a ochotě nést důsledky za své postoje. To jsou hodnoty, které přesahují náboženství. V době, kdy se lidé často bojí říct pravdu, je Hus připomínkou, že mlčení může být horší než omyl.

Jak byste přiblížil Husa dnešní mladé generaci, která často nezná ani základní fakta?

Řekl bych jim: "Představte si člověka, který se postavil systému, protože věřil, že pravda má větší cenu než život. A který přitom nebyl fanatik, ale učitel, kazatel, přítel." Hus není jen jméno z učebnice – je to výzva k osobnímu postoji.

Je něco, co vás osobně na Husovi nejvíc oslovuje?

Jeho věrnost svědomí. A to, že se nenechal zlákat mocí ani strachem. Věděl, že pravda není vždy pohodlná, ale že bez ní není svoboda. A také jeho lidskost – nebyl bezchybný, ale byl opravdový.